Naposledy v Praze Tom Odell vystoupil v červnu loňského roku na hudebním festivalu Metronome. O šest měsíců později se vrátil se sólovým koncertem a songy z nové desky Jubilee Road, která vyšla 12. října.

Večer odstartovala čtyřčlenná formace sympatických chlapíků z Canady. Veškerou hravost a barevnost svých skladeb (a videoklipů) předali Jane´s Party i přítomným divákům Fora Karlín.

Značně rozehřáté publikum do ještě větší extáze dostal samotný Tom Odell hned úvodní písni Jubilee Road. Je neskutečné, jakým způsobem si, introvertní blonďák ostříhaný na „hříbka”, dokáže během chvíle podmanit publikum a doslova si ho omotat kolem prstu. To Tom ukázal bezesporu ještě několikrát za večer.

Při druhém songu I Know už se k interpretovi připojila i kapela a řev rozběsněných fanynek v mžiku zaplavil naplněný sál. Podle reakcí a komentářů okolních slečen osmadvacetiletý brit dokázal, že nejen hrou na kytaru se dají úspěšně balit dívky.

Zlí jazykové tvrdí, že Odella ke slávě táhne především silná dívčí fanouškovská základna. To nepopírám, ovšem přítomné publikum nebylo čistě dívčí a nechce se mi věřit, že chlapecké skupinky byly pouze mužským doprovodem upištěných obdivovatelek.

Emoce 

Introvertnější umělec nikdy nebyl na dlouhé řečnění a proslovy a spíše za sebe nechával mluvit písně a především pak emoce, které ze sebe, při svých skladbách během zpěvu a skvělou hrou na klavír, ždímal. Stejně tomu bylo i nyní. Je obdivuhodné, s jakým vtipem  a až magičností dokázal vybruslit ze situace, kdy se během hvízdání v refrénu písně Wrong Crowd rozesmál a málem tak shodil celou dosavadně vybudovanou vážnou atmosféru. Chybu využil k vyhecování publika, které ho v závěrečném partu velice čistě doplňovalo vokály takovým způsobem, až to vypadalo, že je na svém vlastním koncertě přebytečným prvkem.

Showmana nezapře

Velmi zajímavý fórek si pak Tom vybral při písni Hold Me. Nejprve se zdálo, že píseň odzpívá v těsné blízkosti diváků. Pak ovšem osmadvacetiletý zpěvák seskočil z podia, prošel davem zhruba do 3/4 sálu i s kabelovým mikrofonem, odzpíval druhou sloku a pak se přes diváky dostal zpět na stage a rovnou se vrhl na křídlo klavíru, kde si oddirigoval finále celé skladby.

Tanec na klavíru už jen sporadicky

Dobám, kdy Tom řádil na koncertech sice ještě neodzvonilo, leč ze svého nespoutaného běsnění a skákání po křídle klavíru ubral. Možná poněkud přebytečným a celkem třikrát zopakovaným gestem působilo odhození stoličky, které vždy značilo začátek nespoutané party, ale ta vždy nepřišla, protože se Tom často, jako například při hitu Magnetised, nebo Long Way Down, držel pouze komorní pomalé verze bez doprovodu kapely.

Absenci Alice Merton v písni Half As Good As You vyřešil přizváním předkapely Jane´s Party. Při tomto romantickém „duetu” se ukázalo, že si tyhle dvě party během tour opravdu dokonale sedly a dobře na sebe “slyší”.

Poté všichni účinkující odešli do zákulisí, aby se Tom s pořádnou porcí přídavků objevil po několika vteřinách za klavírem a u diváků zabodoval znovu. Přes záda přehodil českou vlajku a už tak téměř dvouhodinovou show doplnil například o píseň Ludwiga van Beethovena Pro Elišku, Lenonovo Imagine, Concrete nebo megahit Another love.

Už teď se celé tamní publikum těší, s jakou se Tom představí příště. S jeho intenzitou návštěvnosti a oblíbenosti České republiky to bude určitě dříve, než řekneme BREXIT. Nechme se překvapit.

foto: Zuzányje