Dnes jsme v polovině festivalu. Rozlámaný, špinavý, plný prachu, modřin a s třeštící hlavou z kocoviny. Bodejť by ne, když se na tebe ze všech stran valí flašky s propašovaným alkoholem, nebo když už chceš jít spát, ale objevíš ještě lepší párty místo.
Jedním z takových je například malý klub o rozměrech osm krát osm metrů, tajně schovaný za dveřmi jedné Toi Toiky. Nebo totálně narvaný gay friendly klub ve tvaru dřeveného cirkusu hrající ty největší popový srágory od Barbie Girl přes osmdesátkový pop po Lady Gagu.
Zkus pak po tomhle všem být fresh na koncerty. My se ale vzchopili a v šest hodin odpoledne už tančili na The Kooks následovanými electro-swingovými Parov Stelar. Na nich zároveň bylo vidět, jak jsou tady lidi naladění uplně jinak než třeba my u nás v Česku na koncertech. Tady totiž každý tančí s každým.
Hvězdou večera byla samozřejmě Lana Del Rey. Ale i ta se dopustila menšího faux pas. A to ve chvíli, kdy Budapešť nazvala exotickým místem, a k tomu dodala, jak tady zas ráda zpívá, zatím co všichni Maďaři kroutí hlavou nad tím, že by tu kdy před tím byla.
Mohl bych se tu rozepisovat o dalších skvělých interpretech, jakými včera byl Asaf Avidan nebo Scarlxrd. Ale radši jdu odložit telefon, dát si tradiční maďarský langoš (maďarský, ne český, milá SPD) a jít se podívat do divadla.
foto: Kryštof David (edit: Kuba Zeman)
