Ačkoliv nebyl uplynulý rok příliš šťastný pro filmové prostředí, ostatně stejně jako spousta ostatních sektorů, bylo by pošetilé jej odbýt pouhým mávnutím rukou. Přinášíme vám výběr toho nejlepšího, co bylo v loňském roce na plátnech a obrazovkách k vidění.
Chlast
Intoxikační jízda dánského režiséra Thomase Vinterberga dává divákům bez zbytečné moralizace okusit opojení i těžké dojezdy mužů v krizi středního věku každodenně prožívající pocit zbytečnosti. Mads Mikkelsen se svým závěrečným tancem je pak třešničkou do koktejlu.
Malmkrog
Více než tříhodinový filosofický traktát, který přes svou zdánlivou statičnost a pomalé tempo neustále provokativně pomrkává na diváka a zkouší jeho trpělivost. Těžce stravitelný film, kteří si užijí především cinefilní masochisté, jimž nabízí možnost neustále se bavit drobnými detaily a historickými šťouchanci.
Malé ženy
Moderní interpretace klasického románu se v podání Grety Gerwig proměnila v trefný komentář k současné situaci žen v (nejen) uměleckém průmyslu a nabízí silnější emoce než jakýkoliv jiný film, který jsme mohli v loňském roce vidět.
První kráva
Na první pohled tichý a nenápadný film je citlivou studií jednoho přátelství a krajiny, v níž se ještě nezačaly psát dějiny. Vdolečková bromance s nejdojemnějším kravským pohledem je drobný klenot, který v divácích doznívá ještě dlouho po svém skončení.
Never gonna snow again
Těžko interpretačně uchopitelný snímek jízlivé komentátorky polské společnosti Malgorzaty Szumowské nabídl mimo melancholií prosyceného příběhu černobylského maséra i suverénně nejlepší letošní scénu obsahující masáž buldoků trpících plynatostí a následnou hypnózu.
Než skončí léto
Debut australské režisérky Shannon Murphy je pečlivě budovaným portrétem posledních chvil pomíjivého štěstí, jehož důležitost vyzdvihuje neskutečně vtahujícím způsobem. Film, který z vás vyždímá vše přesně ve chvíli, kdy to nejméně čekáte.
True mothers
Snímek japonské autorky Naomi Kawase nabízí nečekaně vyrovnaný a civilní pohled na otázku mateřství a adopce bez přílišně přepjatých emocí. Rodinná mozaika vyprávěná v jednom dni chytě kombinuje časové roviny a dává tak vyrovnaný prostor všem střípkům a názorům.
Never rarely sometimes always
Dívčí road movie, je pomyslným zrcadlem První krávy. Přestože historie v mnohem pokročila, v krizových chvílích je přátelství základním kamenem, jež dokáže pomoci překonat obtíže. Titulní scéna se řadí mezi jeden z nejintenzivnějších a nejnepříjemnějších zážitků, které se daly letos vidět.
Quo vadis, Aida?
Životní odyssea jednoho dne, kronika jedné děsivé události, jež skrze postavu ženy-matky dává nebývale intenzivně divákovi prožít masakr ve Srebrenici a jeho následky. Snímek s letošním nejchytřejším a jedním z nejsilnějších konců.
Jablka
Příběh muže, jež po záhadné epidemii, stejně jako mnoho dalších prožije amnézii a skrze bizarní vládní program se pokouší navrátit do normálního života předběhl o pár měsíců aktuální světové dění a přes melancholii nabízí i naději. Snímek trefněji komentující loňský rok byste jen těžko hledali.
Bídníci
Francouzský debut, který si odnesl před dvěma lety Cenu poroty z festivalu v Cannes je výbušným žánrovým mixem i divokou jízdou pařížským předměstím se všemi jeho sociálními problémy a nepokoji.
Chvění
Snímek guatemalského režiséra Jayra Bustamanteho jsme tu zmiňovali již minulém ohlédnutí a v loňském roce se k nám dostal jeho předchozí snímek, prostředí díl pomyslné trilogie o současné latinské Americe, který syrově ukazuje vykresluje neutěšenou situaci lgbt komunity na americkém kontinentě.
Těšíme se, co nového přinese rok 2021, snad se konečně otevřou kina, budou se konat velké filmové festivaly a dočkáme se nové bondovky…
