Proslavil se rolí Enza v populárním americkém seriálu „Upíří deníky“. Početnou fanouškovskou základnu potěšilo nastartování kariéry také na hudebním poli. Jeden z letošních dost očekávaných interpretů, po jehož charisma by skočila spousta holek, včetně mě. Americký písničkář a lamač dívčích srdcí, Michael Malarkey.
Atmosféra v pražském klubu Roxy byla poněkud zvláštní a příjemná. Holky se skleničkou vína čekaly na Michaela, kterého by si nejradši vzaly k sobě domů, aby jim zpíval u postele. Hluboký hlas, svetr a kytara. Co víc si přát?
Zaznělo několik písní, kde s textem: „Have we gone too far? Have we lost our minds? Imitating the seasons and we fall behind,“ brečela každá z holek, i já. Všechny totiž vzpomínaly na své lásky, lovers a milence.
Michael ale vše spravil jeho neznámější písní Uncomfortably Numb, kde celý Roxy club zpíval s ním. Zakřičel „Praho, jste nejlepší, miluji vás“ a celá místnost jásavě křičela a děkovala, že nám Michael zazpíval před spaním. U písničky Mongrels rozsvítil celý sál své telefony a vytvořil tak něco neskutečně romantického, na co žádná slečna jen tak nezapomene.
Aby toho nebylo málo, napětí vzrostlo, když si odložil bundu na žádost jedné fanynky a svou přízeň všech přítomných stvrdil tím, že dal po konci vystoupení autogram každému, kdo o něj požádal. Thank you, Michael!
foto: Terka Rzymanová
