Julius Reichel, jenž boří hranice mezi obrazem a objektem, uvádí již na konci dubna dlouho očekávanou sólo výstavu v Karpuchina Gallery v Praze. Výstava v režimu individuálních prohlídek představí autorovy v pravém slova smyslu ‘práce’, které vznikaly od loňského rozvolněného léta, přes zdecimovaný podzim do dneška. Jeho uvolněná malba, která je často doplněna i o písmo, reflektuje současný digitální svět. Na výstavě proto nebudou k vidění pouze plátna, ale také recyklované tapisérie tvořené rozřezanými kusy svetrů a džínů či dnes neopomíjené NTFs. Výstava potrvá od 22.4. do 28.5. 2021 a představí Juliovu tvorbu tentokrát na celém, dvoupatrovém prostoru galerie.
Nový projekt Juliuse Reichela (1981) jako obvykle uvozuje asociacemi nadupaný název z jedné strany otevřený fenoménem nezaměnitelného digitálnío dokumentu NFT, který v poslední době arogantně válcuje umělecký trh, z druhé přibržděný jménem egyptského boha pouště, bouře, války, temnoty a pána chaosu. Mezi tím akceleruje volný proud headlinů, které ve dne v noci ostřelují mozek z první linie virtuální fronty. Tak jako trip se vpíjejí do podvědomí, aby pak zpětně nasákly doobrazů. Zakódované jsou pomocí multiplikace, řádkování, znakovosti a dalších principů svázaných s písmem. Právě ono název i oba vizuální cykly spojuje, a je jedno, jestli jsou jeho základem grafémy, nebo je obrázkové či uzlové.
“V pravém slova smyslu ‘práce’ vznikaly od loňského rozvolněného léta, přes zdecimovaný podzim do dneška. První série navazuje na textilní směr Reichelovy tvorby. Rozřezané svetry a džíny vplétané do ručně vytvořené osnovy z větví jsou zbavené zásahů barvami. Je to absolutní příklad do extrému vyhnané recyklace, která ho, stejně jako proces vzniku a nerespektování hranic závěsného obrazu, vždycky přitahovala. Postinternetové ‘tapiserie’ se cyberpunkovým nádechem doplňují malované ‘tapety’ založené na drobnopisných obrysových repeticích ve stylu osmibitové grafiky. Kombinace obrázkových a textových memů se vzájemně doplňují, prostupují i překrývají, tak že někdy vytvářejí opartový efekt. Dohromady vytvářejí narativ na způsob multitaskingu, ve kterém nejde o precizní tím méně korektní předávání obsahu. Je to spíš zhuštěný vizuální šum připomínající rozzrněnou obrazovku televize, která skrze množství nepostřehnutelných informací víc zastírá než ukazuje a je tak dost dobře možná tím nejpřesnějším obrazem doby,” popisuje kurátor Radek Wohlmuth.
Julius Reichel je absolventem pražské UMPRUM v ateliéru Jiřího Davida, prochází intenzivním průzkumem měnícího se vizuálního kódu, pro nalezení obrazové matrice, které budou fungovat v reálném i budoucím čase. Julius je intermediálním umělcem, který programově zpochybňuje médium závěsného obrazu. Po tom, co smazal hranice mezi obrazem a objektem, ho nejvíce začali zajímat instalační situace. Domnívá se, že je moderním stopařem produktu/obsahu na globální síti. Více informací o výstavě můžete najít na stránkách www.karpuchina.gallery.
