Je 00:03, volá mi Jarda z Teplic. Nikdy jsem ho neviděl, nikdy jsem ho neslyšel. Kdo to je? Co chce? Jeho mluva poněkud vázne, dělá pomlky na netradičních místech, šumluje, vzadu jsou slyšet bouchající kuličky, sem tam i korzár. Nechápu. Přeje mi šťastný Nový rok a prej hodně peněz. Aha, už rozumim, je Silvestr.

Veškerá podobnost s vaší oslavou Nového roku je čistě náhodná. Ale je dost pravděpodobné, pokud vám zase nevyšla chata ve Špindlu za přátelské peníze, že váš Silvestr bude stejný, nebo alespoň podobný.

Fotografie z archivu. Redakce oslavuje v 19:00 příchod roku 1996.

Mám o jednu Facebookovou skupinu víc. Proč? Co zas?

To jen nedočkavý plánovač vytvořil skupinu, shromáždil zúčastněné i nezúčastněné. Napsal místo i hodinu srazu. Rozhodl, co se bude pít, kdo bude jíst, kolik kdo zaplatí. Koupil jednu flašku alkoholu za 129 korun, nutnost tuto cenu vydělit třinácti lidma (každý, kdo si dá cucíka, platí).

Upozornění se zobrazí hodinu před. 

Nastává osudný den 31.12. 

Nechce se mi, ale musím jít. Musíš jít! Program televize je už 7 let stejnej, znám ho. 

“Vezmi si tu novou bundu, co máš k Ježíšku,” říkají. O 4 hodiny později jest propálena.

Kamarád Igor, co neměl moc dobrý známky, když studoval školu v přírodě, se tak hodně těšil, že už má v sobě celou vodku za 129 korun i se spritem. 

Fotografie z archivu. Člen redakce slavnostně připíjí ve 20:00 na zdárný nový rok 1997.

Igor má i skvělý dělobuchy, prej z minulýho roku. Trošku je doma vylepšil. Nedopadne to dobře. 

Z původních jedenácti prstů (počítal jsem to podle jediného správného počítání prstů dle čínské tradice – z levé ruky 10, 9, 8, 7, 6 plus pět na pravé, to je jedenáct prstů – mi zbylo už jen sedm prstů. Něco mi bouchlo pod rukou. Asi včelička. Nevadí, jedeme dál. Co třeba Václavák?

Václavák. Všichni zde poběhávající, jejichž fyziognomie připomíná primáta (vím to, byl jsem nedávno v zoo), po sobě něco hází. Bouchá jim to u již vyražených zubů

Je to tady. Dopito všech 17 flašek tvrdého alkoholu nakoupených ve večerce. (Jinde to koupit nešlo, neni mi 18.)

00:00, ohňostroj nevidim. Nic nevidim, nic si nepamatuju. Při nejlepším prasklej displej na mobilu. Boty na vyhození. 

Chtěl jsem vám toho o Silvestru tolik říct, napsat nějaké motivační a praktické rady, něco jako:

TOP 10 nejlepších vtipů na Silvestra, které rozveselí každou společnost” nebo “TOP 5 petard, které vám zaručeně utrhnout prsty i s prdelí”

Nejde to, jsem sláb. Unavuje mě prázdnota oslavy konce roku. Unavuje mě pyromanská euforie a soutěživost, kdo vystřílí víc rachejtlí. Nebaví mě ani hra na to, kdo vypije nejvíc alkoholu.

Až druhej den jsem si uvědomil, že pít můžu třeba každej den. Nemusim na Silvestra. Ostatně se mi jen posune datum na mobilu, jinak necítím žádnou změnu. Jen mám zase 13 zubů a 7 prstů. Jako každej rok – tak zase za rok! Budu se na vás těšit. 

A na závěr, aby se tento text nenesl jen v pesimistickém duchu, přikládám novorční přání. Přání pro vás všechny!

Podpořte nás!

CZECHMAG funguje již od roku 2014 jako nezávislý a neziskový projekt několika tvůrců, kteří produkcí vlastního obsahu informují o zajímavých jménech, projektech, akcích a veškerém dění (nejen) na české undergroundové a alternativní kulturní scéně. Přispěním i nepatrné částky nám vyjádříte podporu, která nás motivuje do další tvorby. Každé takové podpory si nesmírně vážíme a předem z celého srdce děkujeme!

Nejčerstvější novinky do e-mailu?