Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude zajímat věda, obzvláště pak fyzika. Na střední škole nikdy nepatřila k mým oblíbeným předmětům a jakmile jsem se jí ve třeťáku zbavil, byl jsem spíš rád. To se ale změnilo nástupem na vysokou. Mezi povinnými předměty bylo něco s hrozivým názvem biofyzika, což, jak jsem později zjistil, nebylo vůbec tak strašidelné, jak se na první pohled zdálo. Jelikož jsem navštěvoval fakultu biomedicínského inženýrství ČVUT, složeninu obsahující “bio” mělo asi tak 90 % předmětů, a to jen proto, aby to prošlo schvalováním.
Přednášky biofyziky byly tak zajímavé, že mě i přes náročnost celého předmětu a faktu, že jsem zkoušku z tohoto předmětu opakoval třikrát, začaly bavit a chodil jsem na ně rád. Proč vám to ale vlastně říkám? V průběhu studia jsem začal pracovat v úplně jiném odvětví, u kterého jsem zůstal i po úspěšném zakončení studia a teď mě tak trochu mrzí, že všechny dosažené vědomosti, které mě osobně přijdou děsně zajímavé a hlavně praktické, nijak nevyužiji. Proto jsem se rozhodl, že vyberu několik témat a budu se vám je snažit přiblížit, popsat a vysvětlit. Nazvěme to třeba Patrikovo (tak se totiž jmenuji) vědecké okénko. Pokud se rádi dozvíte něco navíc o elektromagnetickém záření, Slunci, vesmíru, našich smyslech nebo třeba o tragédii v Černobylu, pak jste tu správně.
Tvoje spálená kůže nezhnědne a kdo tvrdí opak… No prostě je to bullshit.
Léto co léto se setkávám s větami typu: “Ses spálil? To nevadí, za pár dní to zhnědne,” a pokaždé se na dotyčného obrátím s vysvětlením, že to není pravda, a to z jednoduchého důvodu.
K jeho pochopení si nejdříve řekneme, co způsobuje opalování a spalování naší kůže. Všichni víme, že za to může Slunce a velká většina z nás, že konkrétně UV záření, které Slunce emituje nebo chcete-li vyzařuje. UV neboli ultrafialové záření je elektromagnetické záření, které má určitý rozsah vlnové délky, a to zhruba 100 – 400 nm. Pro lidské oko je neviditelné, což znamená, že to není to světlo, které nám ze Sluníčka během dne svítí na zem. Tohle “světlo” my nevidíme a o to ho dělá nebezpečnějším.
UV záření se rozděluje na tři základní typy UVA, UVB a UVC. UVC se k nám na zem díky atmosféře nedostane, takže nás teď moc nebude zajímat, což je mimochodem dobře, protože je ze všech třech typů nejnebezpečnější. Dokáže zabít buňku, díky čemuž se třeba v nemocnicích využívá k dezinfikaci operačních sálů. Nás budou zajímat zbylá dvě.
Záření UVA je to, které může za to, že se naše kůže spálí. Má erytrémové účinky a při dlouhodobém styku s lidskou kůži způsobuje její zánět, což je ta nezdravě rudá barva, kterou si dost z nás letos přivezlo spolu s rodiči z Chorvatska. Je dobré říci, že každé spálení kůži nenávratně poškozuje a vlastní vinou si tak zahráváme se zdravím a riskujeme rakovinu kůže, která je mimochodem jediná, za kterou si člověk může sám. Když v životě nevylezete na sluníčko, nemůžete ji dostat.
Záření UVB je to, které může za to, že se naše kůže opálí. Hurá, to je to, co všichni děsně chceme. Víme vůbec, proč tomu tak je? V naší kůži jsou malí sráči s názvem melanocyty, které jsou plné hnědého barviva – melaninu. Někdo má melaninu více, někdo méně. Tím se nám vytvořil prostor pro první otázku: Kdo si myslíte, že má více melaninu? Španěl s tmavou pletí a černými vlasy nebo irský ginger s pihatým zadkem?
UVB, melanocyte, braň se!
Když přijdou melanocyty do styku se zářením UVB, jejich hnědá náplň se z nich pomalu vypouští do naší kůže a my se právě opalujeme. Není to z důvodu, že by tělo chtělo být krásné a dávat najevo ostatním: “Letos jsem byl u moře,” ale ono se brání! Ano, melanin je ochrana proti dalšímu UV záření. Tělo dostalo podnět k tomu se bránit, protože na něj někdo svítí zářením UV. A proč se brání? Protože to není vůbec nic zdravého. I záření UVB, může poškozovat naší kůži, a to nejen tak, že způsobí její stárnutí. Proč jsou černoši v Africe černí, proč jsou jižanské typy tmavé a proč seveřani bílí jako stěna? Jejich kůže se díky evoluci přizpůsobila jejich podnebí. Logicky tam, kde jsou během dne běžně padesátky, je nutné se více chránit, a proto mají tito lidé tmavou kůži a vlasy. Jak všichni víme, tmavá barva pohlcuje záření a vytváří nám tak ochranu. To je také důvod, proč se my – středoevropané – poměrně bílí, musíme mazat, když jedeme na dovolenou někam, kde to trochu víc praží. Nejsme tomu evolučně přizpůsobeni a naše kůže na to není zvyklá.
Existuje totiž několik fototypů člověka a dle toho se dá určit, jak Sluníčko snášíte. Někdo vydrží bez spálení a krému 5 minut, někdo 15 a někdo klidně celý den. Opalovacím krémem si tento čas prodlužujete a jste tak chráněni mnohem déle.
Pod deštníkem (ne)jsem v bezpečí
Nezapomeňte také na to, že nebezpečné UV záření na nás nečíhá jenom nahoře, ale také dole. Písek a voda odráží až 20 %, skrze hladinu projde až 40 % (Ano, ani pod vodou se neschováte.) a sníh dokonce 80 % UV záření (Aha, tak proto mají všichni lyžaři opálené brýle. Není to tedy, jak říkal kámoš, že je to proto, že jsou vysoko.)
Tím se dostáváme k řešení našeho problému. Za spálení může jeden druh záření a za opálení druhý druh, z čehož logicky plyne, že spálená a opálená kůže s sebou nijak nesouvisí, jsou to odlišné reakce na odlišný druh záření. Víte, proč vůbec vznikl tenhle mýtus, že když jsi dnes rudej, tak zítra budeš hnědej? Pokud se totiž spálíte, je vysoká pravděpodobnost, že jste se i opálili. Se spálením to není nijak hrozné, máte jen mírný zánět, se kterým se do dvou dnů tělo vypořádá – zahojí se a vám vyplave na povrch vaše opálení, ale není to tak, že z té červené barvy by se vytvořila hnědá – a vy už teď víte proč.
Praktické doporučení na závěr
Intenzita záření UVA (toho, které spaluje) se během dne mění. Mezi 10. a 16. hodinou je 10 krát silnější než dopoledne a večer. Je tedy 10 krát větší šance, že se spálíte. Zatímco ale záření UVB (to, které opaluje) je během dne pořád stejně silné. Pokud se chcete pěkně opálit a neriskovat spálení, je tedy vhodné vyvalit si šunky na pláž do 10 hodin a pak až po 16. hodině.
