Máme za sebou rok 2017, z hlediska rapu jeden z nejvíce produktivních roků uplynulé doby. Letos jsme se dočkali skutečně rozmanitých událostí a především dlouho očekávaných projektů. Byli jsme svědky mnohých překvapení, zklamání, ale také ukončení dlouholetých vztahů. Tento rok bylo opravdu rušno a nezbývá než si připomenout nejlepší projekty uplynulých 12 měsíců.
10. Karlo – 666
Gumbgu aka Karlo, člen labelu M+, si pro tento rok připravil 2. album z jeho avizované trilogie. Tento charismatický slovenský elegán z Lučence boduje už pár let svojí originální tvorbou, kterou se mu letos povedlo přetvořit v album nesoucí název 666. Karlo vsadil na rozsáhlý tracklist, zastoupený velkým počtem producentů a několika málo hosty. Dočkali jsme se tak moderního soundu, který často přechází do hlubších, atmosférických poloh, které jen dokládají autorovu kreativitu. Tématicky je album rozmanité, nachází se na něm chytlavé texty, refrény, ale stejně tak osobní výpovědi a příběhy ze života. Všechno do sebe skvěle zapadlo a vzniklo tak hodně pestré album, které se jednoznačně řadí mezi autorův nejlepší počin dosavadní kariéry. Karlo ze sebe vyždímal maximum svého potenciálu a vytvořil poslechově velmi příjemné album, které dokáže oslovit i doposud skeptické posluchače.
9. Pil C – V rádiu hrál Elán, keď umrel Tupac
Druhé album jednoho z nejvíce progresivních autorů poslední doby, se nese na podobné vlně jako debutová deska Hype. Pil C vsadil na osvědčenou spolupráci se Special Beatzem, doplněnou o několik známých producentů, a opět tak vytvořil velmi moderní a rozmanitý sound. Autor svoji flow ještě více vypiloval a nebál se vytvořit více originálních a odlišných hudebních zážitků. Po lyrické stránce je album perfektní, nachází se zde velké množství chytlavých bars, ale také propracované a hluboké výpovědi. Album na rozdíl od svého předchůdce obsahuje více energických bangerů, ale stejně tak dává prostor oblíbené autorově emocionální stránce, podpořenou skvělými atmosférickými podkresy. K výslednému dojmu také přispívají velice povedené featuringy několika rozličných hostí. Nebál bych se označit VRHEKUT za překonatele debutového alba HYPE a jasný důkaz toho, že Pil C právem náleží do špičky SK trapové scény.
8. Viktor Sheen – Jungler
Pro mě jedno z největších překvapení tohoto roku. Po odchodu z labelu Blakkwood přišlo Sheenovo sólové album, které ukázalo, jak moc kreativním autorem dokáže Viktor být. Dočkali jsme se tak velice povedeného, koncepčně dokonale zvládnutého alba, jehož poslech po celou dobu téměř nepřestal bavit. Hodně se na tom podepsal autorův osobní přístup a bohaté lyrické pasáže ve spojení se skvělou hudební složkou. Neméně povedená byla i hostující část několika členů M+. Album jsem detailněji rozebíral v recenzi, nemá tedy smysl zacházet do detailů, stačí jen říci, že si album plně zasluhuje umístění v mé top 10.
7. Samey – Mama neviem kedy pridem domov
Pokud byl tento rok něčím specifickým, tak množstvím velice očekávaných titulů. Do této kategorie jednoznačně spadá Sameyův debutový sólo počin MNKPD. Uplynuly dlouhé 3 roky od společného alba HAHA CREW, které měla za důsledek vznik novodobého movementu na našich scénách. Samey o sobě nedal celý rok vědět, aby se konečně letos přihlásil o své místo na scéně a dokázal všem svoje tvůrčí schopnosti. Aby umlčel kritiku, přichystal si album, o jehož master se postaral Vlado Meller, který měl na starost správu desek autorů jako jsou např. Kanye West, Frank Ocean nebo Michael Jackson. Další zbraní byl tracklist, který prozradil jména hostů, kterými se stali mimo jiné i Ego a Rytmus. Album dopadlo ve výsledku na výbornou, po celou dobu poslechu se nese skvělá atmosféra v doprovodu silných textů. Samey zastává úlohu mluvčího dnešní generace, a proto je lyrická část alba nesmírně emocionálně rozmanitá a hluboká. Na kvalitě desky se také velkou měrou podílejí i hostující interpreti. Každopádně mám dojem, že album bohužel nedosáhlo vrcholu, který si každý představoval. Tak trochu doplatilo na vybudovaný hype, který vydání předcházel. Tracklist nabízí přijatelných 12 skladeb, ovšem z toho jen 9 plnohodnotných a to mi i přes nespornou kvalitu alba připadá jako malá porce satisfakce za ty roky čekání a doprovázejícího opěvování. Každopádně i tak se jedná o zdařilý důkaz Sameyovy nepopiratelné kvality.
6. Robin Zoot – 0002
Nejpovedenější desku kariéry si pro letošní rok připravil také člen M+ Robin Zoot. Na rozdíl od svých (povedených) předchůdců, si dal Pouzar více záležet a jeho práce přinesla koncepčně pevnou strukturu alba, ve které se po celou dobu poslechu nenacházela snad jediná trhlina. Proto se mohli fanoušci dočkat klasicky ostrých a vtipných bars v doprovodu trapových beatů, které dokáží v klubu udělat pořádnou paseku. Zooty samozřejmě nejvíce boduje svojí originální porcí humoru a chytlavými refrény. Deska také i přes autorovu jasně definovanou linii přednesu působí rozmanitě a Zoot ukazuje, že po dobu 11 tracků dokáže bavit. Také je nutné ocenit hosty v podání stájových kolegů a Ivanoffa. Tvorba alba upustila od původního konceptu jediného beatmakera a možná právě proto výsledek nabídl tak rozmanitý zážitek a především kompletně kvalitní zpracování.
5. Gleb – Lavička Pimpin
Grime není pro českou scénu cizí slovo už pěkných pár let, a to zásluhou Smacka. Nyní má ovšem i svého slovenského leadera, a tím je ružinovský Gleb, který si pro tento rok přichystal svoji debutovou desku Lavička pimpin. Album nabídlo obrovskou porci nekompromisního sídliskového rapu v doprovodu neméně tvrdých zvukových podkresů. Gleb dal dohromady koncepčně dokonale celistvé album, které si na nic nehraje a nabízí tvář bez kompromisů. Už jen jednoduchý námět na cover, reflektující Ruský gopnik style flexin nabízí pohled, na doposud hudebně neztvárněné území. Skvělá kombinace rapu a electro-drum’n’bass beatů nabídla hodně divokou kombinaci, která dokázala slušně rozetřást nejeden klubový strop. Stejně kvalitně na desku přispěl i samotný autor, jehož flow a double-time technika na Slovensku nachází konkurenci opravdu těžko. Autor se také kvalitně pustil do lyrické části alba, která svojí upřímností, striktností a velkou porcí příběhů skvěle dokresluje realistický koncept alba. V doprovodu vhodně navolených hostů tak Gleb podle mě nejen že dostál všem očekáváním, ale možná je i překonal. Proto lze jeho debutový počin označit za více než povedený.
4. Smack – Terapie
Král grime music v Čechách si přichystal album, které věrně navazuje na jeho předchozí projekty a zahrnuje všechny oblíbené prvky, kterými nás Smack poslední roky baví. Nyní se ovšem nově autor nebál pustit do hlubších témat a více se tak světu otevřít. Jak už je pečlivě prověřeno, mnoho skladeb z alba skvěle funguje a dokáže urvat nejeden klubový crowd. Smack opět použil svůj osvědčený recept na bangery a proto je album plné energických počinů těšící se velké oblibě. Zvuková stránka alba ideální měrou kombinuje grime a rap sound, a proto si musí přijít na své skutečné každý. Nezklamala ani hostující část, která album skvěle doplňuje. Jen trošku zamrzí některá kvalita skladeb, která občas hapruje a nenabídne tak kvalitní zpracování. Ve výsledku je Terapie povedené album a Smack tak svoji tvorbu opět posunul dál a dokázal, že právem patří do předních příček naší scény.
3. Logic – Zhora vypadá všechno líp
Po několika povedených projektech si pro nás člen labelu M+ a jeden z předních představitelů trapové vlny u nás připravil album Zhora vypadá všechno líp. Logic, který v posledních letech zaznamenal obrovský progres, a to nejen v hudební branži, se stal ikonou pro dnešní generace. Jeho album se nese v duchu současných trendů, skvěle aplikovaných na autorovu originální tvorbu. Dočkali jsme se tak opět velice originální a pestře zbarvených textů, hru se slovy a koncovkami, ještě vypracovanější flow a moderního trapového soundu inspirovaného z USA. Nově také daleko hlubších osobních zpovědí a velkého množství ukrytých poslání. Za zmínění stojí účast Ega, která jen dokládá Logicovo nabyté postavení v rámci obou zemí. Celkově je z alba cítit různorodost, ovšem v rámci pevného konceptu. Album už je otestováno ZVVL tour a nemá smysl se jím dále zaobírat. Rok 2017 byl pro Logica skutečně hodně úspěšný. Dočkali jsme se jeho alba, ale také velkého množství featuringů. Logicovi se tak letos dostalo velkého zadostiučinění, jelikož se objevil po boku mnoha velkých jmen, jako jsou např. Ego, Dame, Nerieš nebo Vladimir 518. Stromy autorovy kariéry tak po letech zaslouženě plodí ovoce a Logic už není jen terčem nenávisti a výsměchu. Proto by se dal uplynulý rok z Logicovi strany považovat za klíčový, jelikož jej plně pasoval na plnohodnotného člena patřících do společnosti předních rapperů CZ a SK scény.
2. Ektor – Alfa
Ektorova koncertní pauza přinesla koncem roku album Alfa. Upřímně jsem od něj moc nečekal, ovšem o to více jsem byl překvapen. Ektorovi se povedlo vytvořit další nesmírně kvalitní projekt, který po celou dobu poslechu baví. Z celého alba je cítit neskutečná lehkost a preciznost. Ektor svoji flow posunul ještě trochu výše a dokázal, že mu ve svém arzenálu stále zbývá mnoho kreativity. Osvědčená rovnice Ektor + Special beatz + Abe opět boduje na plné čáře, nyní v doprovodu skvěle zvolených producentů z labelu Hypno 808 a nestárnoucího DJ Wiche. Zvuková stránka dala skutečně v plné kráse vyniknout Ektorově striktní (místy odlehčené) flow a nekompromisním textům. Celkově z alba cítím menší porci nostalgie a vzpomínky na album Topství. Ektorovi se totiž povedlo na některých skladbách pronést opravdu několik nezapomenutelných a zábavných vět. Album netrpí na jednotvárnost, místy nabízí klidnější zážitek, jindy zase vystřelí vzhůru. Co musím také pochválit, je povedený pokus o modernější zásah do zajetých kolejí. Ektor se nebál předvést sebe samotného v autotunu nebo na melodičtějším beatu. Na albu se také nachází mnoho osobitých výpovědí a projekt tak dostává svou výpovědní hodnotu, odrážející Ektorovu osobnost. Alfa je tedy dalším důkazem, že Ektor se svým již 6. projektem neztrácí na kvalitě, ba naopak.
1. Ego – Precedens
Jak jsem zmínil na začátku, letos jsme se dočkali mnoha dlouho očekávaných titulů. Bezpochyby tím nejočekávanějším je Egovo sólo album s názvem Precedens. Konečně jsme se tak dočkali dosažení mety, jejíž absence by v historickém měřítku hip hopové scény, byla neodpustitelná. Vzhledem k několikaletým očekáváním jsem k poslechu přistupoval hodně obezřetně. Ale ve výsledku jsem byl nadmíru spokojen, dokonce možná i překvapen. Ono je těžké přistupovat k albu, ze kterého média udělala v posledních letech předem mučedníka, s čistou hlavou a bez očekávání. Ego si dal opravdu záležet a album je plné originality. 15 skladeb v doprovodu 15 různých producentů, velice různorodá a početná hostující účast, jedinečné ohýbání slovenského jazyka, cizí jazyky, rozmanitost skladeb a hudebních žánrů atd. Ego je na desce v nejlepší formě a jelikož se pohybuje v mnoha hudebních žánrech, nechává sebe samotného vyniknout i na mnoha nerapových skladbách. Hrozně moc mě potěšily skladby s aktuálním zvukem, na kterých najdeme Ega v hodně sebevědomých a tvrdých polohách. Každopádně i ty skladby, kteří dlouholetí KF fans nejspíše neocení, musím označit za povedené. I když se jedná o např. popovou skladbu nebo jemnou skladbu v doprovodu kytary, je z ní cítit skutečně kvalitně odvedená práce a to i v rámci onoho žánru. Velkým plusem je, že na všech skladbách napříč všemi hudebními směry je zachována rapová složka. Lyrická stránka je bez chyby a co se techniky týče, nenajdeme v posledních letech kvalitnější počin. Nebudu tvrdit, že album dosáhlo desetiletého očekávání, zkrátka nám v roce 2017 přistálo z čista jasna Egovo album Precedens, které svým konceptem reflektuje autorovy několikaleté uplynulé postupy. Zároveň dokazuje nenapadnutelné postavení Ega v rámci CZ a SK scény a svojí kvalitou se řadí mezi jedny z nejlepších alb, co v posledních letech vyšla.
Uplynulý rok nabídl skutečně velké množství povedených projektů. Vlastně až na konci roku jsem si uvědomil, že letošní rok byl do jisté míry speciální, a to především pro velké množství debutových počinů. Vzhledem k těmto skutečnostem bylo sestavení žebříčku velice obtížné, a proto bych rád zmínil ještě pár desek, které se do finální desítky nevlezly. Jedná se o například o debutovky členů Blakkwood labelu. Renne Dang si pro letošní rok připravil hodně originální a osobitý počin nesoucí název Con Lai a nezaostal ani jeho kolega Refew se svým upřímným a pouličním albem O tři bloky dál. Myslím si, že nezklamal ani Paulie Garand se svojí deskou Nirvana nebo Hypno 808 duo Marat & White Russian se svým tvrdým rapovým albem Voodoo rap.
Nezbývá než uplynulý rok uzavřít a těšit se na plody roku 2018. Už nyní máme příslib velice očekávaných projektů a podle mě se bude v tomto roce podobně jako v tom minulém na co těšit.
Nahrávání ...
