Sziget, největší evropský festival, který letos za celý týden navštívilo rekordních 496 tisíc lidí, jak jsem psal už v minulém článku, jsem si zamiloval. Úterý až pátek byli perfektní. Jaké byly ale zbývající čtyři dny?

Na celém festivalu je přes padesát pódií, která prostě nejde ani všechna stihnout, a tak jsem  bohužel neviděl spousty interpretů, které bych rád. Za to jsem si ale zašel do cirkusu, skočil  si z desetimetrové věže, zahrál fotbal s Anglánama, v jednom z workshopů si vyrobil box ze dřeva, naučil jsem se tak i s cirkulárkou a byl jsem celý od barev po colour párty. Pojďme se ale radši kouknout na hudbu, o kterou jde přece jen především.

SOBOTA

Celý den se všichni připravovali hlavně na jedno vystoupení. A to hlavně na vystoupení altrockové kapely Muse, která prý podle kritiků dělá nejlepší pódiovou show, a já jim musím dát za pravdu. Show byla skvělá, hudba taky a překvapivě frontman i komunikoval s publikem.

Před nimi ale v A38 stanu s dlouhým barem přes celou halu vystoupili irští Kodaline, kteří měli pod pódiem početnou základnu domovských fanoušků s irskými vlajkami a dokázali vytvořit perfektní atmosféru. I když, skvělá atmosféra byla v publiku po celou dobu. Narozdíl od českých koncertů si totiž všichni vystoupení užívají.

NEDĚLE

Neděle se hlavně nesla v párty duchu. Proč? Protože main stage ovládl David Guetta se svými hity. Jasně, nejedná se o nějaký taneční zázrak, ale upřímně, hity dělá fakt dobrý.

Než ale na main stage nastoupil David Guetta, tak před ním pódium ovládl Tinie Tempah, u nejž by se nějaká kvalita hledala těžko. V podstatě nulová show, slabé projekce, žádné sexy tanečnice, jen dvě flašky šampaňského, Tinie Tempah a jeho DJ. Ten tam ale ani klidně být nemusel, protože od djského pultu odcházel i na dvě, tři minuty.

I tak ale Tinie Tempah udělal obrovský kotel pod pódiem a vytvořil pořádnou párty při západu slunce, kdy všichni tančili na hity jako Written In The Stars, Girl Like atp. a u poslední Jump (Tsunami) se mu povedlo deseti tisíce lidí rozběhat z jedné strany na druhou.

PONDĚLÍ

Už odpoledne se na hlavním pódiu objevili Years & Years, kteří předvedli podobnou show, jako před pár měsíci u nás v Česku, která zas byla padesát na padesát. S dobrými songy ale neoslnila. Ale aspoň frotman Olly Alexander představil rovnou několik nových songů z připravovaného alba.

Pondělí bylo plné hvězd, mezi kterými nechyběli Kaiser Chiefs, jejichž frontman je skvělej komik na úrovni Robbieho Williamse a nebojí se ani lézt po konstrukci pódia.

Už po sedmé hodině se pozornost strhla k bývalému členovi kapely Oasis, Noel Gallagherovi, jehož songy abych se přiznal neznám, kromě Wonderwall, která rozezpívala celý areál a na ostrov vnesla trochu nostalgie. Bohužel jeho věčné mlčení k publiku ukázalo, že je asi opravdu takový idiot, jak se o něm mluví.

Největší hvězdou celého večera byla samozřejně záhadná Sia, o které si ale můžeš přečíst zde, jelikož její vystoupení prostě nejde shrnout do jednoho odstavce.

Jestli ale máš rád Magnetic a podobné akce, tak by sis zamiloval Telekom Arénu, kde vystoupili za celý fest obrovští djové z celého světa včetně Afrojacka, Zedda, Fedde Le Granda nebo právě Nicky Romera, který nám i poskytl rozhovor: o párty, o tom, jaký je to létat v tryskáči po celém světe, ale i o jeho práci a budoucích projektech.

ÚTERÝ

Ti, kdo na Szigetu byli už od začátku, ví stejně jako já, že na poslední den už nezbývá žádná energie. Takže třeba závěrečnou show Hardwella, která uzavírala celý festival, jsem jen prohoupal místo ustavičného skákání a dá se říct, že jsem v podstatě jen čekal na závěrečný pětiminutový ohňostoj, který se rozzářil nad ostrovem svobody.

Ostrov svobody je název, který přesně vystihuje to, co se v areálu děje. Po celou dobu si totiž připadáte jak v pohádce, odtrženi od reality. Je vám ale jasné, že úterý je bohužel poslední den a na atmosféře je to znát.

I tak ale hned po poledni rozeskákala fanoušky metalová kapela Parkway Drive, po níž jsem objevil zpěvačku AURORA, která mě uchvátila natolik, že jsem si kvůli ní nechal ujít i začátek The Lumineers.

Před tím jsem ji neznal, ale svými hezkými, i když plouživými songy, mě dostala. A dav to teprve dvacetileté Norce žral se mnou. Všichni jsme ji tak věnovali vždy více jak dvouminutový applaus, na který už chudák holka ani nevěděla co říct a snažila se nerozbrečet. Pro mě tak jedno z nejlepších hudebních překvapení celého festu a všem, co to teď čtete, doporučuji si jméno AURORA dobře zapamatovat. Ta holka má našlápnuto být v budoucnu jednou z nejlepších.

Jak ale všichni ví, tak všechno jednou končí a končí i Sziget festival, jehož poslední noc byla po několika dnech vedra opět deštivou, ale i tak plná lidí v klubech užívající si poslední hodiny.

Po ránu ale pomalu přichází vystřízlivění, že se zas všichni vracíme do reality, ale s vědomím, že tohle místo uvidíme zas za rok. Když si ale člověk myslí, že už všechno skončilo, tak za rozbřesku najde partu rozdílných lidí bubnujících v rytmu do kontejnerů, křičících název festivalu, po kterém přišlo na řadu hromadné objímání se. A já se už těším, až všechny tyhle skvělý lidi uvidím za rok zas.

Podpoříte nás?

“Alternativní sonda do hlubin české kultury.” Jak už náš slogan napovídá, snažíme se být magazínem, který přináší čtenářům alternativní pohled na život kolem nás. Už od roku 2014 fungujeme jako nezávislý projekt několika autorů a přinášíme reportáže ze špinavých a divokých hlubin undergroundu, natáčíme a informujeme o subkulturách, zajímavých projektech, akcích a osobnostech, nebo jen píšeme články vlastním stylem. Jedeme zkrátka autorskou tvorbu, kterou nyní můžeš podpořit. Odvděčíme se ti pravidelným přísunem kvalitního obsahu, zahrnujícího originální články, videa a podcasty. Přispěním i nepatrné částky nám vyjádříte podporu, která nás motivuje do další tvorby. Každé takové podpory si nesmírně vážíme a předem z celého srdce děkujeme!

Podpořit