Sziget 2016: 1. část

0

Právě teď v Budapešti probíhá jeden z největších evropských festivalů v Evropě, na kterém nesmí chybět ani CZECHMAG. Ten festival se jmenuje Sziget a my ti postupně řeknem, jaký to tu je.

Sziget festival se každý rok koná na začátku srpna na obrovském ostrově v Budapešti, kam se během celého týdne sjede až 400 tisíc lidí z celého světa. A taky to tak podle toho vypadá.

Celý ostrov je jak jedno obrovský, živoucí město, kde na každým kroku máš něco jiného, zajímavého, něco, co stojí za pozastavení a aspoň prohlédnutí.

Všude je jeden stánek s jídlem za druhým, bar, kam se koukneš, a rovnou i několik klubů rozprostřených po celém festivalu.

Ti, co si koupili vstupenky na celý festival, mají možnost se na ostrově ubytovat už den před začátkem. My tak učinili a nejdřív jsme si mysleli, že postavíme stan a půjdem si prohlídnout Budapešť. Ani náhodou. Na to tady není čas. Tady to žije 24/7. Už první noc jsme se nakalili v beach klubu.

Nevím, jaké jsou kempy, za které se připlácí, protože jsme úplně v tom základním, což znamená, že si stan můžes postavit v podstatě kdekoliv v areálu.

My si mysleli, že máme naprosto skvělý místo hned vedle party Anglánů a Němek, kousek od sprch (kde čekáš jen patnáct minut a voda není studená!), ale ve čtvrtek jsme pochopili, jak moc jsme se spletli, když jsme zjistili, že největší párty stan, kde například svůj senzační set rozjel i Afrojack, je hned za naším stanem. I tak si na to ale po dvou nocích zvykneš a přežiješ to.

To hlavní, kvůli čemu jsme ale tady, je hlavně hudba a ta je tady skvělá. Hned první noc sice totálně propršelo, ale to vůbec nijak nebránilo, abychom dávali největší pogo na Die Antwoord, po kterých celý areál roztančili The Chemical Brothers.

I tak ale pravděpodobně největší festivalový den byl čtvrtek, během kterého vystoupil už zmíněný Afrojack, elektroswingový Parov Stelar, Travis Scott nebo Rihanna, která ale bohužel spíš zklamala svou pomalu odsejpávající show, kdy za ní polovinu odzpívali doprovodní zpěváci a ona sama předvedla podivné verze svých songů. I když abych řekl pravdu, tak já osobně to nijak neřešil. Celý jsem to protančil s jednou Maďarkou, která do mě celou dobu nalévala jednoho panáka pálenky za druhým (čímž jsem si to tady hned ještě víc oblíbil).

Oproti Rihanně překvapila MØ, zpěvačka hitů Lean On, Final Song nebo Kamikaze, která dokázala maximálně všechny strhnout, a pro mě osobně se tak stala hvězdou čtvrtečního dne.

Páteční večer sice původně měl patřit Bastille, kteří předvedli rovnou několik songů z nového alba, jež za pár týdnů vyjde, ale bohužel jim ublížili projekce, které jejich výkon zpomalovali a sráželi dolů. Díky tomu tak pátek patřil Johnu Newmanovi, zpěvákovi hitů Love Me Again nebo Blame (s Calvinem Harrisem), který nejenže předvedl výborný výkon, ale taky se otevřeně rozmluvil o svém nádoru, který se mu udělal v hlavě… K tomu ale předvedl skvělý akustický song a po něm hned Not Giving Up, za což si u mě vysloužil obrovský respekt.

I tak se ale ani festivalu nevyhnuly současné světové problémy. U vstupu se bedlivě kontrolují tašky, probíhají tu diskuze na téma uprchlíků, Francouzi tu po večerech sborově zpívají svoje národní songy, během kterých opravdu cítíš jejich hrdost, a pak i frontwoman kapely Skunk Anansie věnovala svůj set „všem kteří se chtějí dnes bavit, protože oni nás nezastaví, nikdy“.

A má pravdu. Ještě ten večer pak proběhl úžasný tribute Davidu Bowiemu v podání nejlepších maďarských zpěváků a zpěvaček a při zpívání „and we can be heroes, just for one day“ si uvědomíš, jak moc tenhle festival a čas strávený tady miluješ.

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz