Druhé pokračování dnes již kultovního vánočního filmu Anděl Páně právě prošlo svou první prezentací a to před kritickými zraky novinářů a filmových kritiků. Bývá již takovou tradicí, že další díl, byť úspěšného filmu, se nesetkává ani z daleka s tak přívětivou reakcí, jaké se mu dostalo u prvotiny.
Avšak pravidlo potvrzuje výjimky a musíme říct, že Anděl Páně 2 během jedenáctiroční pauzy vyzrál k ještě lepšímu výsledku a pomocí svých četných, neotřelých dvojsmyslů zaútočí na bránice publika všech generací. Jak k filmu přistupoval sám režisér Jiří Strach a co ho vlastně k samotné práci režiséra přivedlo, se dočtete o pár řádků níže.
Jednou z ústředních postav je Anděl Petronel. Bylo pro Vás složité ztvárnit tuto postavu a dát jí tento tak osobitý charakter?
Dneska už asi ani ne, jelikož víme, jak ho máme uchopit už z jedničky. Jediné, z čeho jsme měli obavy, bylo, že jsme o jedenáct let starší. Došlo ale k neuvěřitelné věci: ten první natáčecí den, kdy si kluci na sebe vzali paruku a křídla, jsme se na sebe podívali a měli jsme obrovské déja vu. V ten moment jsme omládli o jedenáct let a vrátili se do toho našeho „bezstarostného mládí“, kdy jsme točili Anděl Páně 1. A právě v této pohodě, v této náladě jsme začali točit dvojku.
Z toho důvodu si myslím, že dvojka je schopná držet krok s jedničkou. Díky tomu máme pocit, že ty dva oba filmy mají DNA stejných rodičů.
Bylo pro Vás již při zmiňovaném prvním díle složité vybrat andělského představitele, či pro Vás byl pan Ivan Trojan jasnou volbou už, když jste tuto postavu vymýšlel?
Já jsem tehdy měl trošku jinou představu. Měl jsem pocit, že by měl být čert s andělem starší, aby ten věk, kdy už se jim tzv. hůře vstává ze židle, jim přidal do toho hraní určitou námahu. Avšak nakonec volba Ivana Trojana a Jirky Dvořáka dopadla dobře, a jak vidíte, my jsme se k té mé původní představě o pokročilém věku po jedenácti letech propracovali.
Další velmi charakteristickým prvkem filmu je Jiří Bartoška ztvárňující Boha. Bylo jeho ztvárnění ošemetné?
Já jsem tehdy hledal představitele, kterému my, jako diváci, uvěříme, že opravdu Bohem je. A právě tehdy jsem říkal, že jsou pouze tři lidé v Čechách, kteří tento charakter mohou ztvárnit: Václav Havel, Václav Klaus a Jiří Bartoška. Je jasné, že první dva zmiňovaní by tuto mojí nabídku pravděpodobně díky svému postu odmítli.
Já osobně považuji Jiřího Bartošku tím vším, co dělá a vším, čím působí v této zemi z pozice prezidenta Karlovarského filmového festivalu nejen jako mimořádně talentovaného herce, ale také neobvykle charismatickou osobnost.
Já si neumím představit, že by ho hrál někdo jiný. Dokonce když jsme psali scénář a Jiří byl poměrně vážně nemocen, díky čemuž nemohl hrát, byl jsem ochoten film odložit, či vůbec nenatočit. Z pozice věřícího člověka musím říct, že jsem si ho to jeho zdraví tak trochu vymodlil.
Vy jste už od dětství působil jako herec u mnoha filmů? Byla to Vaše iniciativa?
Ne, oni si naopak našli mě. K nám do školy přišli filmaři z Barrandova a vybrali si několik dětí. Mezi nimi i jednoho pihatého a ušatého.
Šel jsem tedy na konkurz a postupně jsem se propracovával od menších rolí k větším a větším.
Vy jste však nakonec místo herectví vystudoval na FAMU režii, ohledně které jste se již vyjádřil, že je pro vás mnohem více srdcovou záležitostí. Co Vás přivedlo k tomu, že právě režie je pro Vás to pravé?
Prvním impulsem byl film Cesta na jihozápad, který jsem točil ve svých patnácti letech. Právě tam jsem si začal před kamerou připadat nesvůj. Avšak ve filmovém prostředí jsem byl již od dětských let a tak jsem hledal cestu, jak u něj zůstat. Zvolil jsem tedy po způsobu svých předchůdců, jako je Filip Renč, Dušan Klein nebo Karel Smyczek, kteří také začínali jako dětští herci, dráhu režiséra.
Česká kinematografie prožívala svůj největší rozkvět v 70. letých, během tzv. Nové vlny. Myslíte si, že i dnes máme stále co světu nabídnout? V čem si myslíte, že jsou České filmy originální a co na nich máte oproti zahraničním rád?
Já mám na českém filmu nejraději to, že nezanikl. Podmínky pro nás jsou velmi složité. Film je, drahá, podnik a trh, který nám může peníze prostřednictvím vstupenek vrátit, je malý. Bez podpory České televize, Státního fondu kinematografie, Innogy a CertiCon bychom to vůbec nedokázali. Totiž ani na takový titul, jako byl Anděl Páně, nebylo snadné sehnat prostředky.
Na českém filmu je tedy krásné, že žije. A žije právě tím entusiasmem tvůrců, kteří nevědí, zda z něj někdy něco budou mít.
Je něco, co byste chtěl divákům prostřednictvím filmu Anděl Páně 2 vzkázat?
Anděl Páně 1 byl o schopnosti obětovat se pro druhé. Dvojka se nese v duchu odpuštění nepříteli, někomu, kdo vám provede nějakou tu čertovinu, ale vy v sobě najdete tu lidskou schopnost odpustit. A to si myslím, že není téma pouze křesťanské, ale především bytostně lidské. To je teda takové téma, které není od věci vyslat do světa. Obzvláště v době, kterou právě žijeme.
Oficiální premiéra nového filmu Anděl Páně 2 proběhne napříč českými kiny 1. 12. a potěší nejen zapřisáhlé milovníky Vánoc. Skvělá kamera, bravurní střih propojený s orchestrální hudbou a především vynikající výkony herců chrlících hlášky, které jen tak nezapomenete.
Přečtěte si i rozhovor s Ivanem Trojanem, představitelem archanděla Petronela – zde.
Autor: Kristina Klaudyová
