Kamila Bosáková, manažerka pro rozvoj a vzdělávání ve společnosti Jan Becher Pernod Ricard, nám v rozhovoru odpověděla na několik otázek týkajících se zejména shánění zaměstnání a uplatnění po absolvování studia.

Co mohu udělat jako student pro to, abych zvýšil šance, že po ukončení školy najdu dobré místo ve firmě, kterou si vyberu. Můžu pro to něco dělat už během studia?

Velkým plusem je samozřejmě každá (i krátká) zkušenost z praxe – brigáda, stáž, projekt. Potenciální zaměstnavatel tak vidí, že se chcete učit a poznávat nové věci, že si dokážete zorganizovat čas pro studium i práci a že už trochu víte, jak to vypadá „chodit pravidelně do práce“.

Co zvyšuje šanci, že si mě jako absolventa vyberete jako vhodného uchazeče do výběrového řízení například právě společnost JBPR, kterou zastupujete? 

Určitě výše uvedené – plus i Vaše osobnostní nastavení. Především to, že jste otevření novému, že máte přirozenou sebereflexi – dokážete si tudíž říci, v čem jste dobří a co Vám naopak tolik nejde.

Co nesmí uchazeči v životopise chybět? 

Neměla by tam chybět žádná relevantní (ať již pracovní či studijní) zkušenost nebo znalost jazyků. Životopis by měl být hlavně logicky a srozumitelně uspořádán – zde méně bývá většinou více.

Co Vás v životopise dokáže zaujmout? Co Vás spolehlivě v životopise odradí? 

V každém životopise je nejzajímavější to, čím se odlišuje od těch ostatních – tedy jakákoliv ne zcela tradiční zkušenost, koníček, cokoliv zajímavého jste v životě doposud podnikli.

Jak by měl vypadat motivační dopis, který vás zaujme? 

Mně stačí, když srozumitelně a stručně vysvětlí, proč dotyčného daná pozice zajímá a chtěl by se o ní ucházet. Jakékoliv dlouhé dopisy popisující adepta jenom v superlativech jsou – alespoň pro mě – zbytečné.

Má pro studenty smysl navštěvovat veletrhy pracovních příležitostí? Co jim to může přinést? Je možné uzavřít konkrétní dohodu již během veletrhu? 

Myslím, že to smysl má – podle mě již na místě mohou nasát firemní kulturu ze způsobu komunikace vystavujících, z jejich chování či pojetí stánku. Nevím jak u jiných firem – u nás není možné uzavřít konkrétní dohodu o práci, ale je možné se domluvit například rovnou na pohovoru či dalším setkání.

Jak probíhá trainee program v JBPR, co studentům přinese? 

Náš trainee program je roční. Studenti pracují na dohodu o pracovní činnosti (což odpovídá polovičnímu úvazku) a jejich pracovní doba je flexibilní – sami si s nadřízeným nastaví svoji docházku. Jsme schopni jí přizpůsobit požadavkům studia či prázdninám. Každý měsíc čeká na studenty jeden zajímavý zážitek – chceme, aby poznali naši firmu z různých úhlů, a tak je vezmeme na prohlídku výrobního závodu v Karlových Varech, na prohlídku logistického skladu, do terénu s obchodními zástupci i do zajímavých barů, aby viděli, jak se naše produkty prodávají a servírují „naživo“. Nakonec pro nás studenti připraví takové shrnutí, jak celý program vnímali oni – formou například snídaně.


Kamila Bosáková studovala psychologii a logiku na FFUK, ale v profesním životě se věnovala už jen psychologii. Prošla několik neziskových organizací, nejdéle (5 let) působila na Lince Bezpečí a v jejím krizovém centru v Praze jako psycholog a vedoucí výcviku konzultantů. Po mateřské dovolené pracovala 5 let v konzultantské společnosti ACE Consulting jako psycholog a konzultant a v roce 2010 nastoupila do Jan Becher Pernod Ricard. Osmým rokem tam působí jako Manažer pro vzdělávání a rozvoj a na starost má i kompletní recruitment.


Máme šanci získat po absolvování programu i konkrétní místo ve Vaší firmě? 

To bohužel nemůžeme slíbit dopředu, program je opravdu koncipován jako roční stáž, která po roce skončí. Nicméně, pokud by se stalo, že právě v době ukončení trainee programu se ve firmě uvolní některá juniorská pozice, jsme připraveni ji nabídnout přednostně právě účastníkovi této roční stáže.

Co přináší trainee programy Vám? Jsou pro vás z hlediska logistiky náročné? 

Z hlediska logistiky určitě ne. Pro nás jsou studenti velkou praktickou pomocí a také přínosem v tom smyslu, že s nimi k nám přichází nový, neotřelý a čerstvý pohled na věci, které my už máme tendenci vnímat buď zaujatě nebo stereotypně.

Po jakých pozicích v JBPR je největší poptávka? (na jaká místa nejvíc hledáte a naopak na jaká se hlásí nejvíc uchazečů) 

Nejčastěji asi obsazujeme pozice v oddělení marketingu a v poslední době překvapivě i ve výrobním závodě. Nejvíce zájemců taktéž bývá případně v oblasti exportního týmu.

Stává se, že během programu uchazeč zcela změní pozici, protože například zjistil, že se hodí na něco jiného? Jste v tomto směru flexibilní? 

Máme za sebou zatím první rok, během kterého nedošlo k žádným změnám a studenti dokončili celoroční stáž bez jakýchkoliv problémů. Jelikož všichni procházejí standardním výběrovým řízením, troufám si říci, že jsou vybráni tak, aby co nejlépe fungovali právě na té pozici, na kterou byli přijati. Ale případným změnám bychom byli určitě otevřeni, pokud by dávaly smysl

Co když se někdo zajímá v první řadě o peníze? 

To je minimálně velmi netaktické a popravdě řečeno – myslím, že jsem se s tím snad ještě nesetkala.

Jaké jsou trendy, jak se lidé v posledních letech mění – při vystupování u pohovoru, jejich preference, ochota ke kompromisům, délka pracovní doby, benefit? 

Určitě vnímám posun v tom, že absolventi (nebo i studenti) přicházejí již s docela jasnou představou, co by u nás chtěli dělat (a co by také dělat nechtěli). Do popředí priorit se dostávají hodnoty jako flexibilita pracovní doby, firemní kultura, work-life balance…

Nervozita – posuzují personalisté také to jak je uchazeč nervózní? Může mu to ubrat „body“? Je lepší se k nervozitě rovnou přiznat nebo ji raději maskovat? Případně jak se nervozity před pohovorem zbavit? 

Za mě je nejlepším receptem přirozenost. Pohovor nebo výběrové řízení jsou samozřejmě stresové situace pro každého z nás a každý na ně reagujeme podle toho, jak jsme zvyklí stres snášet. Pokud nás nervozita vysloveně paralyzuje, pak je dobré učit se jí zvládat; pokud jsme „normálně“ nervózní, je to přirozené a u našeho pohovoru to body rozhodně neubere.

Jak moc dají personalisté na první dojem – resp. spoléháte na něj? Na instinkt?  

V něčem ano a v něčem ne. První dojem (někdy také haló efekt) není nedůležitý – vypovídá především o tom, jak dotyčný působí v krátkém časovém okamžiku, kdy jej ještě vlastně ještě neznáme. Já se na první dojem úplně nespoléhám – chci mít vždy více času kandidáty poznat více do hloubky a zjistit o nich co nejvíce, tak nějak je „zažít“.

Zanechat komentář

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.