Tomáš Klus sice před pár týdny vydal své první koncertní album “ŽIV JE“ a zrovna dnes oslavil své jednatřicáté narozeniny, v tomhle rozhovoru se ale ani jedno probrat nestihlo. Místo toho přišla na řadu politika a otázka, zda by se měl umělec angažovat.

Minulou středu jsi vystoupil na demonstraci proti Andreji Babišovi. Co tě k tomu vlastně vedlo?

Já nesouhlasím a neztotožňuji se se způsobem jeho fungování v rámci Čech. A stejně tak se neztotožňuji s Milošem Zemanem. Respektive ne s nimi jako s osobami, ale s jejich činy, které dělají a vyluzují. Ale nesoudím je jako lidi a nesoudím lidi, kteří jim věří. Je podle mě nefér, když se někomu nelíbí moje písničky a hned si apriori myslí, že jsem špatný člověk, třeba i špatný táta. A snažím se žít tak, že přistupuji k různým lidem podle toho, jak bych si já přál, aby oni přistupovali ke mně. Takže se snažím být objektivní, tudíž nemám nic proti Andreji a Milošovi jako osobám, ale neztotožňuji se s věcmi, které dělají. Proto jsem tam byl.

A půjdeš i tuhle středu na Václavák?

Ne, protože zrovna hrajeme jinde. Jsem ale pořád pro to. Byl jsem moc potěšený z toho, že celá demonstrace proběhla hrozně v klidu. Lidi se stejným názorem se sešli, popovídali si, poslechli si lidi, kteří mají třeba přímou zkušenost s těma lidmi, kvůli kterým jsme tam byli, a to je demokratický přístup k té věci. Pak už je ale blbý, když se z takovýchto protestů udělají chuchvalce lidí, kteří tenhle svůj názor chtějí vyjadřovat fyzicky a nebo jenom jako zvýšeným hlasem a hejty na Facebooku. To už není ta cesta.

Pokud chceme někam dojít, tak si musíme vzít příklad z toho, že se politikům smějeme, že jsou tak uhádaný a nejsou schopný se dohodnout. Tak jim pojďme ukázat, že my se domluvit umíme. Mně se líbí ta formulace, že si „dovolíme pokecat“ – dovolíme pokecat s jinými lidmi. Že má někdo jiný názor, je jasný, protože každý z nás vnímá jinak celý život, a to je právě to fascinující. Naše jinakost je to, co nás propojuje napříč všemi žánry.

A mluvil jsi takhle s někým, kdo má právě jiný názor než ty?

Mluvil a je to poměrně zajímavý, že já zjišťuji, jak dobře to ten Andrej má promakaný. Protože na tom, že přišel do politiky, mě jednak fascinuje to, že po těch několika letech v politice teda furt ještě není politik, jak on říká, což mě znervózňuje. Protože když už člověk něco dělá rok, tak je v tom už dobrý. A pak, s čímž já taky nesouhlasím, že bude řídit stát jako firmu, protože stát není firma, stát je stát. Ale jemu se to daří. On je geniální marketingový produkt. On má totálně zacílenou svoji PR.

Když jedeš podél dálnice a vidíš billboardy s ním, tak vidíš, že jsou třeba tři druhy. Je to jemná niance, ale jednak to heslo, jednak on je jiný na fotce a jednak to celý sdělení billboardu je jiný. A já to mám napozorovaný kraje od kraje. Různé kraje mají i jinou intenzitu Babišova hnutí. Pokud něco, tak za tohle jako klobouk dolů.

On je Leoš Mareš český politiky. Leoš Mareš je pro mě totální profík českého showbyznysu. To, že si o něm někdo myslí, že je moc komerční, jako je, ale říká to, že to dělá. Což je paradox, že ten Andrej to taky říká. Říká, že nás bude řídit jako svoji firmu a vlastně vy všichni, který máte zaměstnávat mě, se stáváte mými zaměstnanci. Když jsem se koukal na mítink ANO, tak mě vyděsilo, že tam neexistuje opozice v rámci té strany. Vůbec. To je Čínská lidově demokratická republika.

Takže je to vlastně všechno názor jejich šéfa a nic jiného?

No jasně. Já se těším, až oni budou nosit unifikovaný kostýmy. Podle mě to bude záhy. A doufám, že to bude v latexu. Je to děsivý, protože nemůže být všechno jenom plus nebo všechno jenom mínus v rámci jakéhokoliv fungování věci. V rámci téhle reality to musí fungovat tak, že je plus a mínus vedle sebe, aby to šlo.

Bohužel se děje i u lidí mimo stranu, což jsou teda voliči, že když jim dáš nějaký argument, abys otevřel diskuzi, tak oni jenom citují. Citují jen to napadání: „Ale Kalousek, ale OKD…“ Když jdeš ale do hloubky nějaký kauzy, tak tam už je blok: „A o tom se už s tebou nebudu bavit.“ A to je velké nebezpečí, že my nejdeme hlouběji do těch věcí. To je globální problém – informací dostáváme tolik, že s nimi neumíme pracovat.

Že už to vnímáme jen emocemi…

A o tom jsem právě přemýšlel, když jsem byl na té demonstraci. Řešil jsem, jestli tam mám vůbec jít, jelikož to hajpuje ty emoce. A cesta ke kompromisu je pak zavřená, protože není vidět.

Co mě potěšilo, tak na tý středeční demonstraci byl někdo, kdo Babiše podporoval. Stál tam s transparentem o tom, jak je Babiš dobrý. A mě překvapilo, že lidi s ním normálně argumentovali, bavili se, ale bez zbytečných excesů.

To je super. Takový to období hrdinů snad bude za námi co nejdříve. Je důležitý, aby to člověk aktivoval sám v sobě. Já bych byl šťastný, kdyby to bylo tak, že ten Andrej to fakt myslí přesně, jak to říká. Najednou by praskla ta bublina a zjistilo by se, že to všechno bylo spolčený proti němu on přijel na tom bílým koni, aby nás zachránil. Ale bohužel těch indícií, které přichází z té druhý strany, je hodně.

Myslíš, že by se umělci měli angažovat tak jako například ty ve středu na  demonstraci? Protože hodně lidí v Česku tohle kritizuje. Například třeba Jiří Bartoška s Vojtou Dykem natočí video proti Miloši Zemanovi a lidi je začnou osočovat, že by měli přestat mluvit a místo toho jen hrát.

To je prostě ta praxe: „Dělej to, co chceš, aby jiní dělali tobě.“ To je stejný jakože mám právo říct názor k té dané věci. A tím, že mě zná víc lidí, tak jasně, je fajn mít sebereflexi, protože je dobrý si uvědomovat nějaký svůj vliv. Ale i tak, žijeme v demokratické společnosti a svůj názor říct můžu.

Nebojíš se ztráty fanoušků, když kritizuješ Babiše, i když je nejoblíbenějším politikem v zemi?

Já si nejvíc na umění celkově, a teď to v globálu beru jako umění života, takže na životě a na lidech, nejvíc vážím autenticity. Člověk, který je autentický, je obohacující, je to inspirativní bytost. Rád se poznávám s lidmi, který jsou tím, kým jsou. A mám spoustu kamarádů, který jsou úplný blázni. Ale wow, děkuji za to.

Takže v momentě, když mě někdo přestane mít rád, protože jsem to, co jsem, tak mě nemůže mrzet, že už spolu nesdílíme tu cestu, protože ta cesta pro nás není obohacující. Protože když nemáme ten stejný názor, tak se pojďme naučit respektovat jeden druhého. Jasně, ty volíš Andreje Babiše, buď šťastný s Andrejem Babišem, protože když už se nejsme schopni domluvit na nějakým kompromisu toho, že já nerozumím tomu, proč ty to děláš, a ty nerozumíš tomu, proč já to nedělám, tak ale ok, nebudeme se hádat, ale můžeme si porozumět, že ty mi ukážeš tajemství hokeje a já s tebou půjdu zítra na Spartu.

To je jako když přijdou lidi do nějaké společnosti, kde je už nějaký člověk o kterým nějaký jiný člověk řekl, že to je ten člověk, to je ten blbec. A při tom jste si neřekli ani jedno slovo a nakonec se z toho blbce může stát tvůj nejlepší kamarád. Je škoda se ochuzovat o takový nádherný příležitosti v životě, na základě vlastního požitku. Protože za tímhle názorem, který si prožiješ na vlastní kůži, si opravdu můžeš stát, protože všechno ostatní je polopravda.

A stalo se ti někdy, že ti třeba kamarád o někom řekl, že je divný, ale ty jsi nakonec po rozhovoru s tím daným člověkem přehodnotil svůj názor na něj?

Jo. A hlavně celý život vnímám jako sebereflexi. Věřím v karmu. Že cokoliv uděláš, se nějakým způsobem odrazí. A takhle je to i s těmi lidmi. Je nevyzrálý přistupovat k někomu s nějakým předsudkem, který není položený na mé vlastní zkušenosti.

Ty teď říkáš, že všechno záleží na vlastní zkušenosti, ale potkal ses ty sám vlastně někdy s Andrejem Babišem? Protože teď ho ty kritizuješ.

Já to právě řeším, protože je fakt, že by to bylo v pořádku v momentě, kdybych se v té kampani angažoval nějak víc. Kdybych opravdu rozjel kampaň proti Andreji Babišovi. Jenomže mám strach.

Že bys přehodnotil svůj názor?

Nemám strach ze změny názoru. Já ho změním mile rád. Říkám ti, že budu rád, když se z něj v mých očích stane hrdina. Ale chci, aby to byla pravda. To se ale dozvím, když se s ním potkám. Na druhou stranu mám upřímný strach z toho, že těch věcí je okolo něj tolik, například jak manipuluje s veřejným míněním, že já mám strach, že když se s ním potkám, tak to bude zneužito.

Že to nebudu já jako člověk, Tomáš Klus, který za ním šel s tím, že by chtěl poznat, co je zač. Proto k té schůzce nemůže dojít, protože by to byl zpěvák Tomáš Klus, který se rozeštval se zpěvákem Richardem Krajčem kvůli tomu, že nesouhlasí s tím, aby něco dotoval ministr financí, se najednou schází s ministrem financí.

Pak bys byl pokrytec…

To je mi jedno. O mně si lidi myslí spoustu věcí, to neřeším. Spíš řeším, že já to nechci přiživovat. Myslím, že já ten svůj názor už znám, a samozřejmě, když dojde k tomu, že se potkáme, tak se nebudu schovávat, ale zároveň si budu dávat hodně pozor, aby to nedopadlo selfíčkem.

Aby to nevypadalo, že si potykáte a vše je v pohodě?

Zajímá mě to, ale nechci tomu jít naproti, že se pak v novinách objeví titulek s fotkou, jak spolu sedíme na kávičce. Protože dopad médií je nekompromisní.

Onehdy jsi v nějakém rozhovoru říkal, že nechceš podporovat politické strany.

Přemýšlel jsem, jak teď chci strávit následující rok svého života. Jedna z těch věcí je, že jsem začal být zodpovědný v rámci své rodiny, v rámci nějakého svého duchovního naplnění, protože mám pocit, že člověk musí být pevný zevnitř, aby mohl být oporou pro rodinu. A pak je nějaká seberealizace v rámci práce, nějaký občanský zodpovědnosti. A k té občanské zodpovědnosti patří volby.

Přečtu si program za programem, přestože už mám nějaký rámcový přehled o tom, co hlásá tady oranžová, co modrá, co tahle a tahle, ale vlastně nějak konkrétně s tím seznámený nejsem. Nejsem seznámený s těmi konkrétními lídry stran, což si myslím, že by taky člověk měl být.

Navíc těch stran není tolik a teď nemyslím ani ty zaběhlý tradiční. Začít mít přehled, proč se rozčilujeme a na koho, když tady opravdu někde hodně v pravolevým středu může být ukrytá strana, se kterou totálně rezonuji, tak aspoň nebudu muset volit takový to menší zlo, což je mantra, do které jsme se tu zakleli, do spirály hrůzy. My totiž opravdu máme ve svých rukách moc, jenom ji nevyužíváme. A v momentě, kdy už máme nějakou tendenci na něco nadávat, tak je fajn se v tom začít orientovat a ne jen přebírat informace v rámci těch billboardů, ale i v rámci nějakého svého poznání.

Budou také prezidentské volby. Jsi rozhodnutý, jestli bys veřejně podpořil nějakého kandidáta? Přeci jen máš moc ovlivnit svým hlasem hodně lidí.

Asi bych to byl schopný udělat v momentě, kdy bych si byl stoprocentně jistý. V momentě, kdy bych si byl stoprocentně jistý, tak by musela kandidovat třeba moje žena, moje máma, můj strejda, což jsou lidi, za jaký bych byl schopný dát ruku do ohně. Myslím si, že to je ta tenká hrana té politický agitace, konkrétně se propojit s někým a říkat lidem: „Posloucháte moje písničky, měli byste volit stejnou stranu jako já.“ Což si myslím, že není úplně pravda. Myslím si, že bude super, až přestanu tolik mluvit a víc nechám lidem prostor, aby poslouchali moje písničky, protože ono to tam vždycky je.

foto: Kristýna Mergeščíková (@cvk.e)

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz