Bike polo patří k relativně mladým sportům, jelikož jeho základy byly položeny v roce 1998. Jedná se o hru na stejném principu jako polo, jen s tím rozdílem, že se jezdí na kole. Jde o týmový kontaktní sport pro hráče i hráčky, spojující hned několik aktivit najednou.

Bike polo vymysleli a začali původně hrát messengeři v USA. Ti si tak krátili chvíle při čekání na zásilky. Postupně se bike polo rozšiřovalo mezi ostatní messengery a v roce 1998 byla pro tento sport vytvořena pravidla. Časem se bike polo dostalo i mezi veřejnost, a tak začaly vznikat první kluby a týmy. Dnes už v každé evropské zemi najdeme početnější i menší skupiny hráčů tohoto sportu.

Přinášíme vám rozhovor se dvěma hráči tohoto sportu.


Jak bys popsal Bike polo a čím se liší od standartního póla?

Jirka: Jedná se o velmi dynamický sport, který dohromady skloubí hned několik činností, a to jak už řízení kola, nutnost pohybu, přihrávky a střely, ale také komunikaci. Hlavní je zde ale dynamika, která je atraktivní nejenom pro diváky ale i pro samotné hráče.

Od samotného póla se samozřejmě liší způsobem využívaným k pohybu. Velkou výhodou kola je však dobrá schopnost manévrovat a reagovat na hru, která je díky tomu rychlejší a akčnější.

Bartoloměj: Jedná se o momentálně v České republice málo rozšířený sport. Je super, že vás dokáže donutit myslet a dělat více věcí najednou a samotné vás po nějaké době potěší, že je jste schopni skloubit dohromady. Také donutí člověka zapojit do hry všechny svoje smysly, což dokáže nejenom skvěle odreagovat, ale také utužit týmové vztahy.

Po jak dlouhou dobu se již bike polu věnuješ a jak jste se k němu dostali?

Jirka: K bike polu jsem se dostal někdy v roce 2012 tím, že jsem poznal čtyři docela zvláštní kluky na kolech na akci pořádané sdružením Automat. No a ti kluci jezdili na kolech s holí a pinkali si s míčem na malém ohraničeném prostoru. Já jsem je jen pozoroval a nechtěl jsem se připojit. Pak ke mně ale přišla moje kamarádka se slovy: „Ty si to chceš určitě vyzkoušet, Jirko, viď? Já ti to vidím na očích.“ A nakonec mě na to kolo nějakým způsobem dotlačila a já jsem zjistil, že se jedná o sport, který jsem hledal, protože musíš jezdit na kole, držet hůl, přemýšlíš o tom, co se na hřišti děje a musíš zkoordinovat nejenom svoje tělo. Jedná se o velmi příjemný způsob odreagování, až o něco jako meditaci. To je to, co mě na bike polu nejvíce baví.

Bartoloměj: Já jsem se k tomuto sportu dostal přibližně před dvěma lety, když mě oslovil bratr, jestli si s ním nepůjdu zahrát. Zprvu jsem ani nevěděl, co to je, ale na hřišti jsem si uvědomil, že je zde takový kolektiv, jaký jsem hledal. Dalo by se říct, že mě zprvu přitáhla ta atmosféra a nálada okolo a až poté sport samotný. Dnes se už pravidelně účastním tréninků, akcí a občas i turnajů, pokud na ně mám čas.

Kde Bike polo hrajete a jak často se scházíte?

Jirka: Hrajeme na malém hřišti sportovního klubu Oáza v Praze Krč. Hřiště, na kterém hrajeme, jsme si postavili a upravili sami, a tak se stala z bývalého tenisového hřiště naše klubovna, a hlavně hrací plocha. Jak už jsem zmínil, máme tam zázemí, hřiště, klubovnu, nářadí, kola a všechno možné, co bychom mohli potřebovat pro strávení hezkého volného času jak již při hraní bike pola, ale i mimo něj.

Snažíme se sejít a hrát třikrát týdně. Vždy se na začátku určitého období sejdeme, abychom se dohodli, kdy máme nejvíce času a určíme si dny, kdy se budeme scházet, aby nás na tréninky docházelo co nejvíce. Momentálně jsme se dohodli na pondělí, čtvrtku a neděli. Pokud tedy zrovna nejsme na turnaji, tak hrajeme co nejvíce.

Bartoloměj: Já bych jenom dodal, nebo bych vás chtěl spíš pozvat na jakýsi nábor, nebo spíše představení bike pola, které se bude konat v neděli 14. 5. 2017. Půjde o to, abychom v zájemcích vzbudili chuť si bike polo vyzkoušet. Popřípadě pokud by se jim zalíbilo, mohli by s námi začít hrát pravidelně. Hlavní je, aby se lidi nebáli přijít kvůli tomu, že tam nikoho nebudou znát, že to budou kazit a neumí to, jak už jsem řekl, jde o to, aby si bike polo vyzkoušeli. Všem se budeme věnovat, všechno jim ukážeme a vysvětlíme a hlavně si ten společný den užijeme.

Bike polo si v Praze můžete zahrát ve Sportovním Klubu Oáza, kde se také nachází týmová klubovna.

U minulé otázky jsi zmínil, že se zde konají jiné akce, než že zde hrajete bike polo. Jaké to jsou a jak často se u vás konají?

Jirka: Podstatou toho hřiště je samozřejmě bike polo, takže většina akcí, co se zde odehrává, má něco společného nebo jsou nějakým způsobem propojeny se hrou. Kromě pravidelných tréninků zde také tedy pořádáme turnaje Mistrovství České republiky, ale hlavně záleží na zázemí a lokalitě. Díky tomu zde často grilujeme, odpočíváme, využíváme dalšího zázemí klubu jako například minigolf nebo tenis. S naší partou ale také jezdíme i mimo Prahu na kola, koupat se nebo na hory.

Jak populární je tento sport ve světě a oproti tomu v České republice?

Jirka: Samozřejmě je to nejpopulárnější v zemích, kde tento sport vznikl a poté tam, kam se bike polo postupně rozšiřovalo. Což znamená, že nejhranější je to momentálně v USA a v Evropě se to rozšířilo z Francie. To jsou země, kde má bike polo vybudovanou nějakou tradici a je poměrně rozšířené. Nyní se hodně rychle rozvíjí v Austrálii a ještě rychleji se rozšiřuje v Japonsku a na Taiwanu.

I v České republice máme vzestupnou tendenci. Začínali jsme před pár lety a za tu dobu jsme vybudovali jeden stabilní klub, kde hrajeme třikrát týdně s minimálním počtem šesti lidí. Sice jsme pořád na začátku, ale máme vytvořený dobrý základ pro to, abychom tento sport do budoucna zpopularizovali. Je povzbuzující to, co říkají lidi, kteří se přijdou podívat. Je to tím, jak se neustále zlepšujeme, máme lepší skilly, dokážeme kolo mnohem lépe ovládat a dokážeme vytvořit hezkou souhru, na kterou se dá koukat. To všechno jsou základy, aby se bike polo stalo divácky atraktivní a poté i populární.

Bike polo se hraje na hřišti o velikosti hokejbalového hřiště. Rozměry hrací plochy se ale mohou měnit, stejně tak i počty hráčů v poli. Hra trvá okolo deseti minut, během kterých se většinou tři hráči snaží vstřelit nejvyšší možný počet branek a nejnižší možný inkasovat. Hřiště je ohrazeno mantinely, kterých se hráč může přidržet. Je zde také možnost opírání o svou hrací hůl tzv. malletu. Pomocí mallety může hráč přihrát nebo vystřelit, branka však platí pouze pokud pro střelu hráč použil kratší stranu mallety. Pokud se však hráč dotkne nohou země, musí bez jakéhokoliv narušení hry dojet k bodům u mantinelů na úrovni půlící čáry a tam se tzv. „dobít“. Díky tomu může znovu zasáhnout do hry.

Co vše je potřeba, aby se případný zájemce mohl přidat do hry?

Bartoloměj: Už jen z názvu sportu je poznat, že je potřeba kolo. My zde ale máme kola na půjčení, takže hned na první tréninky nepotřebujete kolo vlastní, to už jen v případě, že se bike polu chcete věnovat více a chcete mít kolo vlastní. Další potřebná věc pro hru je malleta (v přesném překladu do češtiny hůl nebo palice). Velmi se podobá palici od kroketu a stejně jako u tohoto sportu se používá pro zahrání míčku. Samozřejmě také helmu a někdy i cyklistické rukavice. Vše můžeme případným zájemcům půjčit. V budoucnu si hráč také může samozřejmě pořídit vlastní výbavu. Kolo na bike polo se ale také liší od kol normálních. Je totiž lépe přizpůsobeno ke hře.

Důležitá je hlavně ta chuť do hry nebo alespoň chuť na to si bike polo vyzkoušet. Výhody jsou poté, pokud má člověk základy z cyklistické disciplíny nebo týmového sportu. I bez těchto věcí se dá ale bike polo hrát a časem se je člověk naučí.

Bike polo si můžete zahrát i v Praze v Krči. Tam totiž sídlí jeden z mála klubů v České republice.

Vtipná, smutná či jinak zajímavá příhoda, co se vám s bike polem stala?

Jirka: Jedna se nám opravdu stala a na tu asi nikdy nezapomenu. Jeli jsme na turnaj do Chorvatska a jelo nás šest, tak jsme jeli ve dvou autech. A až na hranicích s Chorvatskem náš kamarád, který se nedávno přistěhoval z Francie do České republiky, zjistil, že nemá pas. On byl zvyklý cestovat bez dokladů, ale u Chorvatska si nebyl jistý, jestli patří do EU a jestli nebude potřebovat doklady. A když zjistil, že je nejspíš potřebovat bude, byl strašně naštvanej, že jsme mu to neřekli a chtěl i skončit s bike polem. Tak jsme poslali jedno auto napřed a já jsem se s ním vrátil zpátky do Brna pro pas. Zpátky do Brna jsme jeli čtyři hodiny a poté celou noc zpět do Chorvatska, abychom v sobotu stihli turnaj. To je asi událost, na kterou nezapomenu.

Druhá taková trochu veselejší se stala, když jsme jeli s Jonášem a Alčou do Německa na turnaj. Přijeli jsme v pátek večer, a ještě jsme chvíli hráli a trénovali. Pak jsme se šli najíst do vedlejší místnosti. A potom, co jsme se vrátili z večeře, nebylo v hlavní hale Jonášovo kolo. Ono teda nebylo jeho, protože ho měl půjčené od jiného hráče z Prahy, ale stejně jsme ho museli najít. Tak jsme tam teda začali hledat to kolo a nechápali jsme, kdo by ho mohl vzít. Po třech hodinách, když už jsme kolo nemohli najít a chtěli jsme to hledání vzdát, přijel na Jonášově kole nějakej Němec, že si prý potřeboval pro něco zajet do hotelu. Pak už jsme se tomu jen smáli, Jonáš dostal drink a všechno nakonec dobře dopadlo.

Jak často se účastníte turnajů a účastníte se v nejbližší době nějakého?

Bartoloměj: Já jezdím na turnaje z časových důvodů tak dvakrát za čtvrt roku, což není tak často, jelikož na turnaje náš tým jezdí tak jednou za dva týdny. Jezdíme především do zahraničí, jelikož u nás jsme jediný stabilní tým, ale občas jedeme i někam po České republice. 14. 7. 2017 se bude v Praze konat velký mezinárodní turnaj který organizujeme. Přijede asi dvacet týmů z celé Evropy ale také hráči z Ameriky a Austrálie. To je asi nejbližší turnaj, kterého se v České republice účastníme a také ho pořádáme. Ale pokud jedu tak jsem za to hrozně rád, jelikož je to super zážitek. Nejenom že hrajete bike polo, ale také poznáváte nové lidi a místa. Také je celý turnaj úplně náhodný, když si řeknete, že chcete jít do města, tak jdete, nebo třeba jako nedávno já, můžete jít v jedenáct hodin večer hledat otevřenou pizzerii. Turnaje jsou asi moje nejoblíbenější událost spojená s bike polem.

Jak určujete, kdo pojede na turnaj a popřípadě jak se na místě rozdělujete do týmů?

Jirka: Hlavně záleží na tom, kdo má kdy čas a kdo má chuť se turnaje zúčastnit, to je to nejdůležitější. Některé turnaje jsou hodně atraktivní a tam už záleží, jestli tě vyberou nebo ne. Týmy se tvoří náhodně nebo spíše podle osobních preferencí podle toho s kým chcete hrát nebo kdo zrovna není součástí žádného týmu se k někomu přidá. Dohromady spolu hrávají i hráči z jiných zemí i klubů, takže je to v podstatě jedno. Hlavní je, že si zahraješ. Na vyšší turnaje jako například Mistrovství Evropy v bike polu si v klubu stavíme tříčlenné týmym opět ale záleží, jestli má hráč nebo hráčka chuť se zúčastnit.

V dnešní době již chodí na tréninky i mladší hráči. Toto je složení týmu z roku 2015.

Jak se snažíte bike polo propagovat, popřípadě dostat do povědomí společnosti?

Bartoloměj: Způsobu je v dnešní době mnoho. Dost časté je, že se zúčastníme cyklo akcí, kde lidem tento sport představíme a mohou si ho sami vyzkoušet. Nebo ho propagujeme pomocí letáků a plakátů, které poté rozvezeme do cykloprodejen a dalších míst, kde by mohlo bike polo lidi zajímat. Takto pomocí letáků se snažíme upozornit například na náš již zmíněný mezinárodní turnaj. Také pořádáme exhibiční zápasy, kde lidem ukážeme, jak se bike polo hraje a co to vlastně je za sport. Důležitá je hlavně kontaktní kampaň a způsob, jak lidi zaujmout. Samozřejmě také v dnešní době používáme i sociální sítě a máme svoji facebookovou stránku.

Jsou v tomto sportu nějakým způsobem rozděleny role hráčů či nepsaná, ale dodržovaná pravidla a zvyky?

Bartoloměj: Jedno z hlavních nepsaných pravidel nebo spíš taktiky je, že pokaždé, co jdou dva hráči do útoku, zůstává třetí hráč z týmu staženější vzadu, aby se mohl kdykoli vrátit a začít bránit. Samozřejmě je zde, jako by mělo být v každém sportu, pravidlo Fair Play, které se i přes to, že se jedná o kontaktní sport, dodržuje a všichni ví, že se zde hráč ostatně jako v jakémkoli týmovém kontaktním sportu může lehce zranit. Celý zápas se také hraje stylem, že co se nepovede, to se prostě nepovede. Nejde o žádný komerční sport, ve kterém by se simulovalo a podvádělo jen pro peníze a výhru.

Jirka: Často jsou poslední zápasy v turnajích dost vyhrocené, jelikož chce každý vyhrát, ale pořád je tam to Fair Play a na fauly také rozhodčí. Jakmile ale turnaj skončí, tak si všichni podají ruce, udobří se a jdou spolu na pivo a slavit. Jak už jsem řekl, jde o to si zahrát a na konci jsou všichni kamarádi.

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz