Utekly dva roky a Paulie Garand se vrací zpátky se svojí novou deskou Nirvana. Překoná svého předchůdce Boomerang? Dostanete se při poslechu této desky do stavu nirvany? Odpovědi na tyto otázky se dozvíme v následující recenzi.

Na první pohled nás ihned učaruje velmi povedený cover. Je možné v něm vidět trochu zahraniční inspirace, ale spíše zahlédneme Garandovo designový um a cit. Cover je barevný a zabalený v pozitivní skořápce. Přesto se jedná o Paulieho nejstriktnější album, které doposud vydal.

Deska začíná stejnojmennou písní Nirvana, která nám natvrdo říká, že Paulie už dávno není mámin hodný syn a rozhodl se vytvořit přísný projekt. Tato forma Garanda nás velmi baví, avšak na úkor striktnosti klesla úroveň lyrických textů. Při poslechu spousty tracků na desce si člověk říká, kde jsou Garandovy specifické punchlines a slovní obraty, kterými byl vždycky tak jedinečný. Zatímco pilotní song Nirvana plyne v ostrém provedení, tak podobných nástupců je víc. Patří mezi ně kupříkladu Bali, Se Mnou, Bar(bar) nebo Colosseum. Přestože nás Paulie v těchto polohách velmi baví, tak ne vždy mu to vyšlo stoprocentně. Názorný příklad je skladba Bar(bar), která zní jako mix Ektora a Bena Cristovaa, což není úplná lichotka. Naopak Colosseum je skvělá energická věc, která má šťavu a neodbyté punchlines.

Nirvana je možná až zbytečně střižena a promíchána jemně letními songy, které se konceptuálně na desku příliš nehodí. Taková skladba Play či Neony zní opravdu velmi divně. Na druhou stranu se léto opravdu blíží a přestože jsou některé z písní velmi průměrné, tak letní chvilky u jezera nebo bazénu zpříjemní dostatečně.

O CD můžeš soutěžit na našem Facebooku a Instagramu!

Na projektu Nirvana se podepsala taktéž produkce. Paulie vyměnil dvorního producenta Kennyho za dnes žhavější jména, jako je Maiky Beatz, Grimaso nebo Special Beatz. Přesně tato jména sedí do těch rychlejších, ostřejších pasáží a drží správnou hladinu desky. Avšak Kenny Rough se nevytratil úplně a svou produkcí poctil například píseň V Zrcadle, která zní lehce pateticky, ale je to klasický Paulie Garand, kterého máme všichni rádi.

K závěru bychom vybrali čtveřici těch nejpovedenějších tracků. Bezkonkurenčně nejzajímavější písní je Penicilin, která je doslova skvěle úchylná. Klip je pro někoho možná silnější kafe, ale celou atmosféru písně vystihuje dokonale. Hostující Boy Wonder je poté třešnička na dortu. Taktéž velmi zvláštní je skladba Vajgly, které dodal uplně jiný směr Gumbgu. Netradiční spolupráce dopadla pozitivně. Sázka na jistotu je poté Loyalty s Ideou a Supou. Loyalty je jeden z mála okamžiků, u kterého možná vymáčknete i slzu. Idea boduje svými trefnými rýmy a Supa snad za poslední léta nevydal špatnou sloku. Sametem pro uši je pak závěrečné rozloučení Re-Generace, jejiž refrén zdobí zpěvačka Lenny, které to s Pauliem zákonitě šlape.

Album Nirvana nás do žádné nirvany nepřivede. Spousta tracků je bohužel čistě průměrných, spousta se jich ale také povedla a rozhodně stojí za zmínku. Paulieho nové polohy jsou příjemnou záležitostí, která okoření poslech a je to krok v před, který by bylo dobré ještě trochu vyšperkovat. Najít určitou rovnováhu, aby se nesklouzlo do přehnaného bouráctví, ale také aby se neupadlo do úsměvného patosu. Další projekt v těchto stopách by mohl mít plody přinášející vizi, jen je třeba vyladit pár much. V konečném důsledku je deska fresh a čeká na letní měsíce, do kterých patří.

Hodnocení: 7/10

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz