Každý se musí nějak vyrovnat se ztrátou milovaného člověka. Americký spisovatel Jonathan Safran Foer napsal dílo s neobvykle dlouhým názvem Extremely loud & incredibly close, v němž se hlavní hrdina prostřednictvím dlouhého a neúnavného pátrání po majiteli záhadného klíče pomalu vyrovnává se smrtí svého otce, který umřel při newyorském teroristickém útoku na Dvojčata 11. září 2001.

Oscar je devítiletý klučina, zvídavý od přírody – jeho táta mu vždy vymyslí nějaká dobrodružství plná hádanek, které musí uhodnout. Oscar ho bezmezně miluje a přál by si být tak nebojácný, jako je on. Jednoho dne – 11. září 2001 – se mu ovšem změní život. Jelikož kvůli teroristickému útoku na Dvojčata pustili děti ze školy dřív, Oscar přišel domů zrovna ve chvíli, kdy se ze záznamníku ozvala poslední šestá zpráva jeho otce. Zpráva plná předstírané statečnosti a naděje. To ne, Oscar tomu nemohl uvěřit. Jeho milovaný táta přeci neměl být v těch budovách, pracuje úplně jinde! Po skončení zprávy už ovšem jeho hlas nikdy neslyšel.

O rok později se Oscar odváží vkročit do tátova šatníku, ještě stále vonícího jako on. Ale co dělá na skříni ta váza? Oscar se ji samozřejmě rozhodne prozkoumat, ale naneštěstí jí rozbije. I když, v této situaci to je spíše štěstí, protože díky této nehodě najde něco, čím začíná jeho putování – malou obálku nadepsanou Black, v níž se nachází zvláštní klíč. Co když je to tátovo poslední dobrodružství? Co když ho na konci něco čeká? Oscar se proto rozhodne navštívit všech čtyřista lidí žijících v New Yorku s příjmením Black, aby vypátral zámek ke klíči. A možná ještě něco víc

Jonathan Safran Foer dokázal nádherně napsat příběh, kde hlavní skrytou myšlenkou není nalezení vlastníka klíče, ale spíše vyrovnání se se ztrátou někoho blízkého. Já osobně jsem si čtení této třísetstránkové knihy velmi užívala, něčím si mě dostala a upoutala. Navíc je zajímavě výtvarně dotvořena a doplněna několika fotkami. Klučinu Oscara si buď zamilujete, nebo ho budete nesnášet, protože často mívá přechytralé a drzé názory. I přesto ho budete aspoň trochu obdivovat za to, že se rozhodl navštívít všechny lidi (a to se mluvení s cizími lidmi štítí!), aby vypátral tajemství svého otce a překonal svůj dlouhý list věcí, kterých se bojí.

Táta by si to totiž určitě přál.

zdroj – náhledový obrázek:
collider.com

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz