Podobně jako v předchozím měsíci i duben nabídl mnoho různorodých projektů, které by neměly ujít pozornosti žádného fanouška rapu. Pojďme si ty nejvýznamnější připomenout.

POST MALONE – BEERBONGS & BENTLEYS

album beerbongs & bentleys se stalo nejvíce streamovaným albem na spotify hned v první den vydání. Tento status si odnáší zaslouženě.

Po poměrně úspěšné debutové desce „Stoney“ se po roce a půl Post Malone vrací se svým albem „beerbongs & bentleys“. Po veleúspěšném a rekordy trhajícím tracku „Rockstar“ s 21 Savagem se na autora strhla lavina pozornosti, která nevyústila v nic jiného než v oznámení alba. Jen dodám, že „Rockstar“ zlomilo na platformě Spotify rekord, za nejvíce streamovanou skladbu, která má v tuto dobu něco málo pod 1 miliardu poslechů. Zároveň se udržela na prvním místě streamování přes 100 dní. Už z prvních ukázek, v podobě „Rockstar“ a „Psycho“, bylo zřejmé, že se autor rozhodl vrátit do moderní trapové oblasti, ve které vznikla veledíla jako „Too Young“ nebo „Congratulations“. Album nebylo nikterak silně promováno, zkrátka jej autor jednou na koncertě oznámil a fanoušci se tak mohli těšit na další kapitolu jeho tvorby.

Album nabízí celkem 18 skladeb, na nichž najdeme pouze 6 hostů. Tak nějak mi dochází, že nízké účasti hostů na albech se stávají trendem letošního roku. Tím druhým je zbytečně dlouhý tracklist. Nicméně Swae Lee, 21 Savage nebo Ty Dolla album skvěle doplňují, kdežto zbytek účasti nijak neohromí. Na rozdíl od trošku žánrově nevyrovnaného „Stoney“ se autor přesunul zpět do trapových vod, které mu náramně svědčí. Album se tak drží daleko více při zemi a nesnaží se na sílu vytvářet žánrovou různorodost, která by koncept alba  akorát narušila. Naopak, deska nabízí nesmírně vyrovnanou zvukovou složku, která poskytuje mnoho melodických a atmosferických beatů, avšak v rámci pevného konceptu. Najdeme zde daleko více trapových prvků, autotunů, hooků apod. Autorův zpěv doznal značného vyrovnání a v kombinaci s podobně vyváženou zvukovou složkou zní výborně. Především, když se autor rozhodne přitvrdit na emoční stránce. Za mě nejvíce boduje track „Blame It On Me“, který naprosto efektivně kombinuje všechny přednosti autorovy tvorby a svojí hutnou atmosférou a tryskajícími emocemi vás dokonale pohltí. Na závěr jen dodám fakt, že se album stalo platinové po pouhých čtyřech dnech od vydání a prolomilo rekord KOD od J. Colea v počtu streamování v první den vydání.


J. COLE – KOD

jeden z mála zastánců KLASICKÉHO rapu se nebál výrazně vkročit i do moderních vod. povedlo se mu to takovým způsobem, že mohou být všechny strany nad míru spokojeny.

J. Cole už pěkných pár let okupuje americkou scénu, jako jeden z mála ortodoxních hip hop artists, kterých je v dnešní době, co by kamenem dohodil. Po velice úspěšném albu „2014 Forest Hills Drive“ přišlo o něco slabší a komorní „4 Your Eyez Only“ a poté dvouletá pauza. Ta skončila vydáním již pátého studiového alba – „KOD“. To hned na start prolomilo rekord Spotify v počtu streamování v den svého vydání. Tento status mělo album ovšem jen do doby, kdy vydal Post Malone B&B, které toto prvenství odcizilo. Nicméně v rámci retrospektivního pohledu se jedná (pro mě) o nečekanou událost, která jen dokládá, jak moc se fanoušci po dlouhé pauze na tento projekt těšili.

Autorovy silné stránky vždy spočívaly v lyrické vytříbenosti a širokém názorovém spektru, které se Cole nebál ve svých skladbách projevit. Stejně tak otevření několika citlivých témat ve spojení s osobními kritickými pohledy. Album KOD tohle vše nabízí, tentokrát v modernějším zvukovém pojetí. Právě zvuková stránka doznala příjemných změn a našla příjemný kompromis mezi moderním trapem a oldschoolem. Zároveň přibylo daleko více melodických beatů, které dokáží zaujmout už jen na poslech. Pokud bych měl být konkrétnější, trošku se atmosféra alba přibližuje Kendrickově Damn. Že se J. Cole vždy nebál projevit svůj názor, jasně demonstruje poslední skladba alba „1985“ (datum autorova narození), kde se pouští do novodobých způsobů rapu aka mumble rapu a jejich představitelů, mezi které patří např. Lil Pump. Je opravdu fajn slyšet, že se někdo snaží tuhle rádoby uměleckou skvadru trošku uzemnit. I přes mírnou podobnost některých beatů a jejich pomalejšímu tempu se řadí KOD mezi velice poctivé počiny, kde texty nehrají jen druhotnou roli. Takových alb už v dnešní době moc nenajdete.


LIL XAN – TOTAL XANARCHY

debutové album total xanarchy nabízí vše, na co jsme byli u DIEGA doposud zvyklí. KAŽDOPÁDNĚ DOKÁŽE ZAUJMOUT JEN TY, KTEŘÍ K NĚMU PŘISToupí BEZ velkých OČEKÁVÁNÍ.

Jeden z představitelů new school rapu v USA si pro měsíc duben připravil debutové album s názvem „Total Xanarchy“. Po několika singlech, které světově sklidily velký úspěch stejně jako ohlasy kontroverze, přišlo očekávané oznámení debutového studiového alba. Letos 22 letý Diego boduje především svojí osobností, která by se dala označit za ukázkový obrys dnešní doby a rapové scény v Americe. Nikterak složité texty, hluboké trapové melodie a všude přítomná účast omamných látek a lásky/bitches. Jeho oblíbenost raketově stoupla po vydání tracku „Betrayed“, který se stal odrazovým bodem Xanovy kariéry a který se taktéž nachází na albu. Onu zmíněnou oblíbenost u fanoušků doložím faktem, že po oznámení tour k albu trvalo pouhých pět dní k vyprodání všech lístků.

Tracklist alba čítá (klasicky zbytečných) 16 skladeb a ideálně rozvržené zastoupení hostů. Z nich vyzdvihnu především účast Rae Sremmurd, 2 Chainze, YG, zpěvačky Charli XCX nebo Dipla. Koncept alba vychází z předchozích singlů a jasně deklaruje Xanovu tvorbu, určenou především pro mladší nenáročné publikum. Chytlavé refrény a melodie, nekonečné hooky a adlibs, nenáročná lyrická složka a energie reflektující autorovu osobnost. Pokud od alba hodně očekáváte, lehce dojdete ke zklamání. Nicméně i přes téměř nepřítomnou osobní výpovědní hodnotu se najde několik tracků, které se přesouvají k hlubším tématům a autor se tak nebojí rozpovídat o svém životě a strastech na cestě k dospělosti. V tomto ohledu především bodují tracky „Deceived“ nebo „Who I Am“. Vzniká tak příjemné zjištění, že i v tak stereotypně podaných egotrips se najdou řádky, které dokáží zaujmout a chytnout za srdce. Ve výsledku album nabízí přesně to, co od autorovy tvorby lze očekávat. Nic víc, nic míň. Pokud hledáte nenáročné album plné chytlavých melodií a nevadí vám, že některou skladbu přeskočíte, je Total Xanarchy ideální volbou.


FAMOUS DEX – DEX MEETS DEXTER

kDYŽ DEX POTKÁ DEXTERA, TAK ANI JEDEN Z NICH NEVÍ, CO CHCE, A PROTO SE DOHODNOU NA NUDNÉM KOMPROMISU. ŠKODA…

Fanoušky velice dlouho očekávané album od autora, jehož mozek by mohl být předmětem zkoumání hned několika psychiatrů. Dexterova osobnost (řekl bych divoká nebo bláznivá, ale byl bych daleko od pravdy) nabídla už několik zajímavých singlů, jejichž originalita na americké scéně vždy sklidila velký ohlas. Po mnoha, mnoha útrpných mixtapech, které nikdy nenabídly nic jiného než chaos se tak konečně Famous Dex rozhodl vydat debutové album. Menší ustálení autorovy tvorby přineslo do jisté míry i členství pod Rich The Kidem v labelu Rich Forever Music. Tato účast mu vynesla několik povedených spoluprací na projektech, které jasně dokázaly, že Dex patří k jedněm z nejoriginálnějších a nejzajímavějších autorů mladší generace.

Na debutovém projektu od Dextera se nachází 14 tracků, které rozšiřuje malý počet featuringů. První odhalený track z alba „Pick It Up“ ve spolupráci s ASAP Rockym, který se dočkal také klipu, přinesl velice pozitivní ohlasy. Další vlaštovka z alba „Japan“ jen potvrdila, že je na co se těšit. Bohužel první odhalené skladby jsou jedny z mála, které dokáží zaujmout. Vskutku jedna z osob v názvu projektu je daleko méně zajímavější, než ta, která stála za vznikem bangerů jako „Drip From My Walk“ nebo „Ok Dexter“. Deska sice působí serióznějším dojmem, ovšem na úkor autorovy oblíbené divokosti a originality. Dexter je zde daleko zemitější, často přechází do zpěvu a album mnohokrát spadá do nudného autotunového stereotypu. Ten se snaží nabourat o něco energičtější skladby jako „Take Her“, kde hostuje Wiz Khalifa nebo „Champion“ od Dipla. Mnoho skladeb má krátkou minutovou stopu a tak album nabývá dojmu neúplnosti a nedotaženosti. Těžko říci, jestli Dex omezuje Dextera a jejich spolupráce nenechá plně vyniknout jednoho či druhého, každopádně výsledek je pro mne zklamáním. Možná je to i „vysazením“ drog, které mu ubraly na extravaganci, možná si zkrátka vystřílel zásobník svých bangers po cestě k debutovému albu, kdo ví. Každopádně Dex Meets Dexter nenabízí moc zajímavého materiálu a fanoušci se k této desce budou horko těžko vracet, věřte mi.


Za doplnění stojí zmínit i následující projekty. Po mnoha singlech a hostovačkách si  přichystala rapperka Cardi B debutové album „Invasion Of Privacy“. To nabízí vše, na co jsme u této autorky zvyklí. Trapové beaty, nekompromisní rap a několik povedených featuringů. Album demonstruje, jak moc kariéra Cardi B vystřelila nahoru a že její tvorba se neomezuje pouze na featuringy, ale naopak, že dokáže vytvořit plnohodnotné dílo. Další premiéru si odbyl i YoungBoy Never Broke Again. Tento teprve 19 letý rapper z Louisiany si za svojí krátkou kariéru připsal už několik mixtapů a také obvinění z vraždy prvního stupně. „Until Death Call My Name“, jak zní název alba, na kterém se objevila jména jako např. Future nebo Birdman, nabízí tradiční trapový sound. Tento autor má podle mě kariéru slušně našlápnutou, a to i z toho důvodu, že jej mnoho starších a slavnějších rapových kolegů cení a poskytují mu tak ideální porci pozornosti, se kterou může tento mladý talent pracovat dál.

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar