Rap hýbe světem a světlo světa spatří každý měsíc hned několik projektů. Až na několik výjimek by se dal měsíc březen označit za měsíc pokračování, tedy projektů autorů, kteří svými novinkami navazují na předchozí počiny. Pojďme si několik z nich připomenout.

LIL YACHTY – LIL BOAT 2

LIL YACHTY se na LIL BOAT 2 stále snaží najít vyhovující koncept alba, které by celou dobu poslechu bavilo. Opět ne zcela úspěšně.

Druhé studiové album, po debutové desce „Teenage Emotions“ a navazující na debutový mixtape „Lil Boat“, si připravil pro začátek tohoto roku autotunový král, Lil Yachty. Zpráv a informací k tomuto projektu moc nebylo, a tak jsme se v březnu dočkali docela překvapivě tohoto pokračování. Očekávání určitě nebyla bůh ví jak vysoká. Yachty se se svojí debutovou deskou moc nevytáhl a po několikaletém overhypu okolo tohoto autora jeho bublina plná potenciálu poměrně splaskla. Teenage Emotions nabízelo hromadu pop-rapového materiálu, ovšem hledat nějaký ucelený koncept jak desky, tak autorova přednesu, bylo nemožné. Očekávání na Lil Boat 2 tedy pro mě nebyla téměř nijaká. I když byl Lil Boat 1 mixtape, dvojka je označena za album, tudíž by měla nést více serióznosti, kvality a také rapu.

LB2 nabízí 13 featů, na rozsáhlém 17 členném tracklistu. Pokud bych měl zmínit nejpodařenější výkony hostů, zmínil bych především Tee Grizzleyho, 2 Chainze nebo Ugly Goda. Album je celkově daleko rapovější, než tomu bylo u „TE“, nabízí mnoho hutných, bassových trap beatů, v jejichž pomalém tempu dokáže autor skvěle vyniknout. Ovšem vše je zbytečně roztaženo na dlouhém tracklistu, a tak se prvotní pozitivní dojmy v druhé polovině alba rychle vytrácí. Nejsou to jen dojmy, ale i mnoho hostů, kteří jsou doslova utopeni v několika typově podobných skladbách, které z průměru nedokáží vytáhnout ani Migos. Narozdíl od TE je koncept alba daleko ucelenější, ovšem zase doplácí na zbytečně dlouhý tracklist, který postupem času nenabízí nic jiného, než stereotyp. Určitě album stojí za poslechnutí, některé tracky jsou povedené a donutí vás zavrtět rameny do rytmu autorova mumble rapu, ale to je asi tak všechno. Pokud nejste Yachtyho fans, asi se k opětovnému poslechu alba už nevrátíte.


 XXXTENTACION – „?“

XXXTENTACION a jeho „?“ se nese na podobných vlnách předchozího projektu „17“.

„This albums not about the words, it’s about the feeling… It’ll be very hard to understand, but very easy to listen to,“ vysvětluje XXX nejen název alba, ale i celkový koncept. Po debutovém „17“, který sklidil hodně rozpačité a spíše negativní ohlasy, přichází víceméně pokračování nastoleného trendu, do kterého se XXX na 17 pustil. Mně osobně se XXXův posun do temnějších, smutnějších, zpívaných poloh líbil, proto jsem byl docela překvapen, negativním a kritickým názorem většiny recenzentů. Zpívané skladby byly hodně atmosferické a XXX ukázal, že ze sebe dokáže vyždímat pořádnou dávku emocí.

Většina tracků z „?“ už byla venku, tudíž struktura alba už byla předem narýsovaná. Album víceméně nenabízí žádný převratný progres, spíše navazuje na předešlé postupy 17. Tudíž se dočkáte opět zpívaných tracků, sem tam gradujících do osvědčených výbuchů emocí. Novinkou je větší výskyt rapových skladeb, které ovšem vkusně zapadají do konceptu alba. Jedinou anomálií, je track „I don’t even speak spanish, lol“, který nabízí zážitek, v podobě španělského popového soundu. XXX si zde střihl jen pár řádků, zbytek přenechal hostům, ovšem tento track příjemně osvěžuje potemnělou atmosféru alba. Featuringy zde hrají spíše druhotnou roli, každopádně skladby s těmito hostujícími částmi jsou většinou povedené, může za to především účast PnB Rocka nebo Joeyho Bada$$e na povedené oldschoolovce. Hluboká atmosféra, výpovědi z nejtemnějších zákoutí duše, kolotoč pocitů a emocí, to vše album nabízí. Bohužel na zbytečně rozsáhlém tracklistu, kde mnoho skladeb vzbuzuje dojem nedotaženosti, stejně tak chaotického uspořádání, což je již u XXXe zvyklostí. Pokud jste fanoušky tohoto kontroverzního autora nebo právě procházíte rozchodem a potřebujete se utopit v hlubokých atmosférách smutku a emocí, přijdete si na své. Každopádně na mě „?“ působí spíše jako mixtape, než album.


RICH THE KID – THE WOLRD IS YOURS

RICH THE KID a jeho dlouho očekávaná debutovka THE WOLRD IS YOURS dopadla úspěšně. Ovšem velkou zásluhu na tom má početná hostující účast.

Měsíc březen se nenesl jen v duchu pokračování. Své dlouho očekávané debutové album si pro tento měsíc přichystal můj dlouholetý oblíbenec Rich The Kid. Tento autor zásoboval hru mnoha mixtapy, singly a featuringy. Dokonce založil svůj vlastní label „Rich forever music“ jehož členy se postupně stali Famous Dex, Jay Critch a producer The Lab Cook. Z tohoto uskupení vzešly celkem 4 labelové projekty, které nedopadly vůbec zle. Celá parta v čele s Richem se dostala do širšího spektra posluchačů a začala si vytvářet svůj vlastní sound. Po několika povedených projektech a spolupracích s Dexterem tak Richova aktivita logicky vyústila v oznámení debutového alba.

První vlaštovkou se stal banger „New Freezer“, kde nehostoval nikdo jiný než král rapu, Kendrick Lamar. Tento track se ještě před vydáním alba stal dokonce platinovým. Následoval release dalšího povedeného počinu z alba „Plug Walk“, a očekávání na desku tak velice vzrostla. K tomu významně přispěl i sám autor, který desku možná až moc opěvoval a označoval za nejlepší počin roku. Teď k samotnému projektu. TWIS se pyšní velkým počtem zvučných featuringů a příjemným počtem 14 skladeb. Účast dobových rapových es, jako jsou Future, Migos, Kendrick Lamar, Swae Lee, Trippie Redd atd., doplňuje například Lil Wayne nebo Chris Brown. A jsou to právě featuringy, které často zachraňují desku od stereotypu. Richova flow už pěkných pár let funguje, jenže neprochází žádnými výraznými změnami. Proto album boduje především díky autorově charismatické osobnosti, poskytující chytlavé texty, adlibs, a to vše v doprovodu povedených beatů a featuringů. Ovšem za účasti notné dávky podobnosti a opakování. Proto některé tracky moc nezaujmou a vy tak čekáte, až přijde nějaké oživení. Ve výsledku tak Rich The Kidova debutovka dopadla poměrně úspěšně, ovšem jsem si jist, že kdyby přišla o rok nebo dva dříve, udělala by daleko větší poprask, než je tomu teď. I když autorova osobnost v poslední době raketově vzrostla, na nějaké převzetí mety od Lil Uziho, kterému sám autor věnuje poslední skladbu (v podobě dissu), to asi nevypadá.


LOGIC – BOBBY TARANTINO II

LOGIC na trendovějším mixtapu BOBBY TARANTINO II nezklamal. Nicméně i zde platí, že méně je někdy více.

 Logicův mixtape „Bobby Tarantino 2“ volně navazuje na předchozí, poměrně úspěšný počin. Jedná se už o šestý mixtape tohoto autora, jehož si oblíbili především příznivci ortodoxního old school rapu a pečlivých lyrics. Tento mixtape sám autor považuje za vděk fanouškům a jako prostředek pro poděkování za jejich podporu. Jeho alter ego (název alba) mu dovoluje zasáhnout do širšího rapového spektra a na rozdíl od jeho primárních oldshoolových kolejí zkusit vody trapové muziky. Už několikrát sám autor dokázal, že mu i zde voda svědčí.

Mixtape nabízí ideálních 13 skladeb s 5 featuringy. O ty se postarali autoři 2 Chainz, Big Sean, Wiz Khalifa, Young Sinatra a Marshmello. Všechny tyto hostující účasti se povedly, a desku tak svojí účastí obohacují. Na to, že se jedná o mixtape, se po celou dobu snaží autor dodržet pevný koncept, a po většinu času se mu to daří. Logic klasicky předvádí vynikající výkony a v trapových melodických beatech zní sebevědomě. Samozřejmě nemohl své fanoušky ochudit i o své klasicky znějící kousky. V doprovodu producera 6ixe, se kterým Logic skvěle souzní, tak vznikly povedené tracky, s propracovanými a chytlavými texty, jak je u autora zvykem. Bohužel ne vždy se Logicovy pokusy sešly s úspěchem. Autor se někdy snaží trochu na sílu pokusit o něco nového a výsledkem je např. track „BoomTrap Protocol“, nabízející až moc velkou podobnost s tvorbou Travise Scotta. V konečném součtu si ale fanoušci tohoto autora rozhodně přijdou na své a ostatní, ti se mohou ihned pustit do poslechu, pokud tak ještě neučinili.


THE WEEKND – MY DEAR MELANCHOLY

MY DEAR MELANCHOLY, je THE WEEKNDOVOU krátkou zpovědí, která zaujme jen skalní fans.

Trošku mimo žánr, ovšem Weekndovo pojetí R&B mnohdy zasahovalo do trapových kolejí, tudíž i release tohoto alba je hoden zmínění. Téměř jako blesk z čistého nebe přistálo Abelovo EP, nazvané „My Dear Melancholy,“. Už podle názvu bylo zřejmé, že se bude jednat o temnější koncept, než tomu bylo dříve na popovějším albu „Star Boy“. Tento dojem vzbuzuje i čárka na konci názvu, která signalizuje, že se chce autor tímto albem vyzpovídat. Nasvědčuje tomu i jednoduchý cover, zahalený do temnoty a koncept alba, čítající pouhých 6 skladeb.

Skutečnost je opravdu taková, Abel nabízí sebe samotného v temných polohách, emocích a s otevřeným srdcem pro veřejnost. Atmosféra projektu je potemnělá až melancholická. Na rozdíl od dřívějších projektů vyniká především sám autor svými pěveckými baladami a hudební podkresy hrají jen roli doprovodnou. Často tak Abel připomíná sebe samotného ve svých začátcích sršícího emocemi a výpověďmi. MDM ve výsledku působí jako zpovědní deník uplynulých událostí, třeba i z rozchodu se Selenou Gomez atd. Dost možná tímto vsunutým EP poukazuje na budoucí směr, kterým by se chtěl autor dál ubírat. Opět pro fanoušky povinnost, pro občasné posluchače není poslech této krátké 21 minutové Abelovy zpovědi nutností.


Do mé výsledné pětky projektů, které obohatily měsíc březen se nevešla tato díla, která zmíním jen okrajově. Prvním je R&B trapové Memories Don’t Die od Toryho Laneze, který nabízí rozsáhlý tracklist o 18 skladbách a mnoho zajímavých hostujících jmen, jako jsou např. Future, NAV, 50 Cent nebo Wiz Khalifa. Druhým je PRhyme 2, kde už po druhé spojili síly Royce Da 5’9″, druhá polovina Bad Meets Evil (Royce + Eminem) s DJ Premierem. Album nabízí poctivou porci klasického rapu za účasti hostů jako Yelawolf, 2 Chainz, Dave East nebo CeeLo Green, kterou ocení především ortodoxní hip-hopoví fanoušci.

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar