Dnes přicházím s trošku jiným článkem, než na které jste byli doposud zvyklí. Prázdniny sice utekly nevídanou rychlostí, ale i přesto jsem měla dost času se vrhnout na čtení mých milovaných knih. Nikdy si nedělám plán, jaké knihy mám přečíst za léto, takže můj výběr byl spontánní. A teď už jdu na zodpovězení otázky, která se v tomto článku přímo nabízí – jaké knihy jsem tedy přečetla?
1. All The Bright Places – Jennifer Niven
,,Dívka se naučí žít od kluka, který se chce zabít.” Knížka jako dělaná pro fanoušky young adult tvorby – především pro ty, kdo zbožňují knihy typu Eleanor and Park. Příběh se věnuje Violet a Finchovi, teenagerům, kteří by nemohli být více odlišní. Ale to je jen první pocit. Ve skutečnosti toho mají společného víc než dost. Vcelku krátká knížka – s ano, velmi romantickým, ale místy i vtipným a dramatickým příběhem – je ta pravá odpočinková četba na pláž. I když je pravda, že konec je nečekaný.
2. You – Caroline Kepnes
Tady máme něco, co je úplným opakem první knížky. Kniha You (na níž jsem na CZECHMAG už recenzi napsala – zde) je drsný, sprostý a velmi napínavý psychothriller z pera spisovatelky Caroline Kepnes, který se stal celosvětovým hitem. Určitě jste o knize už slyšeli – bylo kolem ní vcelku velké haló. Hlavní postavou příběhu se stává Joe, který zprvu vypadá jako milý, citlivý a vtipný muž. Kdyby ovšem bylo možné číst myšlenky, každý by se divil, jak je možné, že se mu něco tak odporného vůbec může prohánět hlavou. Jako svou oběť si vybere Beck – normální holku, která pouze touží, aby jí někdo miloval. A pomocí Twitteru, Facebooku a e-mailu se o ní dozví vše. Dokonce to, co ani ona sama neví. A stalking může začít. You rozhodně nedoporučuji pro slabší povahy, které se nejraději vyvarují neslušným scénám. Mnozí tuto knihu dokonce vyzdvihují nad Zmizelou, což podle mě pravda není, ale i tak si zaslouží nálepku psychothriller. Možná více psycho než thriller.
3. Cloud Atlas – David Mitchell
Cloud Atlas je bestsellerová kniha autora Davida Mitchella. Mnozí z vás jistě něco slyšeli i o neméně populární zfilmované verzi. Kniha je rozdělená do šesti částí, z nichž každá se odehrává v jiné době – máme tady příběh z 18. století až příběh z postapokalyptické vzdálené budoucnosti. Tyto zdánlivě nesourodé příběhy jsou ovšem vždy spojeny jednou maličkostí. Ta dohromady váže jedno skvělé dílo, jakým Cloud Atlas určitě je. Předem vás ovšem musím upozornit – některé momenty možná nepochopíte (i film si musíte pustit alespoň třikrát, aby vše dávalo smysl) a hlavně – pokud nemáte úroveň angličtiny jako rodilý Brit, rozhodně si tuto knihu NEKUPUJTE v angličtině. Já tu hloupost udělala. Neptejte se mě proč. Nikdy nezapomenu na perné chvíle, kdy jsem se prokousávala první částí napsanou v zastaralé angličtině. Nebo poslední částí napsanou v angličtině plné zkratek. Radím vám – ne. Knihu si rozhodně přečtěte, ale NE v angličtině.
4. Ten Things I’ve Learnt About Love – Sarah Butler
Moc často se nestává, že bych o knize vůbec nic nevěděla, ale tahle knížka se mi zalíbila hned, jak jsem ji viděla (ano, je to špatně, ale obálky mě ovlivňují). Riskla jsem to a koupila si ji. Kniha se věnuje dvěma lidem – Alici a Danovi. Alice se vrací zpátky do rodného Londýna, aby trávila poslední dny s tátou, který má rakovinu. Do domu, který jí nikdy nepřipadal jako úplný domov. K sestrám, které jí nikdy nepřipadaly jako pokrevní. To jediné, co si Alice přeje, je zase utéct někam hodně daleko. Stejným městem prochází i Daniel, bezdomovec, který nadevše miluje svou dceru, i když jí nikdy v životě neviděl.
Tyto dva zdánlivě odlišné příběhy mají společného víc, než dost… Další odpočinková kniha, kterou sice nebudete prezentovat jako nejlepší knihu všech dob, která vás zasáhla, ale zanechá ve vás alespoň příjemný pocit.
5. All The Light We Cannot See – Anthony Doerr
Kniha, která je opěvovaná ze všech koutů knižního světa – knižními blogery, literárními kritiky i novináři. Na Goodreads má téměř čtyři a půl hvězdičky. Možná proto po ní má ruka sáhla. Ale řekněmě si otevřeně – opravdu si kniha zaslouží být tak oslavovaná? Za druhé světové války se téměř každý snažil o jediné – přežít. Mladá inteligentní dívenka Marie – Laure je nucena se svým milovaným tatínkem odjet z Paříže do přímořského města Saint – Malo k podivnému strýčkovi Etiennovi. Také je omezena jedním handicapem – nevidí. Příběh se věnuje i německému chlapci Wernerovi, jehož největší zálibou je sestrojování rádií, díky čemuž je přijat na prestižní školu. Kde se samozřejmě prosazuje nacismus… A pán Von Rumpel? Ten prohledává všechny možné úkryty, aby našel pravý nefalšovaný modrý kámen, který mu zajistí nesmrtelnost, ale blízkému okolí neštěstí. Nevím, čím to bylo, ale mně se zdála vcelku špatná. Ne úplně, ale nebavilo mě to. Příběh byl sice napsaný srozumitelně, ale postavy jsem si nijak zvlášť nezamilovala a kniha se docela táhla. Přece jenom měla přes 500 stran. Kapitoly byly z valné většiny o Marie – Laure a Wernerovi, ale čas od času vyprávěly příběh někoho jiného, takže jsem pak byla zmatená, o koho se vlastně jedná. Celkovou pointu příběhu jsem moc nepochopila, a proto tuto knihu hodnotím jako slabý průměr. Není v ní nic, co by mě donutilo si ji zapamatovat. Tak proč má takové vysoké hodnocení? Netuším.
6. Simon vs. The Homo Sapiens Agenda – Becky Albertalli
Tuto knihu jsem si chtěla tak dlouho a tak moc přečíst. Proč? Ani já sama nevím. Možná mě zaujal dosti neobvyklý název, možná i to, že na internetu jí lidi hodně chválili. Příběh je o šesnáctiletém teenagerovi jménem Simon Spier, který je vlastně úplně průměrný. Miluje sušenky Oreo (kdo by je nemiloval) a je závislý na Tumblru. A ještě něco – píše si e-maily s klukem, kterého vlastně vůbec nezná, ale i přesto mu svěřuje svá nejtajnější tajemství. Simon se ovšem stane obětí blackmailingu, když jeden z jeho spolužáků na maily narazí a zkopíruje si je, aby mohl Simona vydírat. Pokud mu Simon nevyhoví, tak všem ty maily ukáže. A ty prokážou, že je gay. První stránky jsem se musela nejdříve zorientovat, o co se vlastně jedná. Ne, že by to bylo zmatečné, jenom jsem předtím o příběhu vůbec nic nevěděla. První stránky mě ani moc nechytly, a já začala být zklamaná, že jsem se na knihu přetěšila a že je pouze jednou z těch, která patří do šuplíku přechválených knih. Po těchto ,,zoufalých chvílích” ovšem přišlo něco jako zlom, a já se do knihy ponořila. A četla ji jedním dechem. Simon se mi zdál velmi sympatický. Nevím, jak to mám přesně vysvětlit, ale někdy knihy pro teenagery nejsou úplně realistické, postavy se nechovají jako normální teenageři. V knížce byly různé zábavné narážky, ale taky budete tak trošku pátrat, kdo se skrývá za monitorem druhého počítače. Garantuji vám, že teorie se vám budou měnit každé dvě kapitoly. Simon vs. The Homo Sapiens Agenda je vtipná, chytrá a odpočinková kniha s nesmírně sympatickým hlavním charakterem, kterou budete číst s úsměvem na tváři. Je sice pravda, že posledních pár stránek tam být nemuselo (až moc sladké), ale v konečném výsledku to až tak moc nevadilo.
7. Only ever yours – Louise O’Neill
V této dystopické knize jsou ženy brány jako ty méněcenné. Ty, jejichž jediným úkolem je vyhovět potřebám mužů a rodit jim syny. Šestnáct let žijí dívky pohromadě ve Škole, kde se ovšem neučí normální předměty, které by se očekávaly. Ne, dívky se musí starat o svůj vzhled, být krásné, dobře se oblékat a zůstat na cílové váze – nesmí mít ani o trochu víc. Muži přece nechtějí oplácané dívky. Holky se mezi sebou porovnávají, odmala mezi nimi vzniká rivalita. A ke všemu tohle všechno vede? V den ceremonie jim bude zvolena jejich budoucí cesta životem – deset ,,šťastných” bude dělat partii muži, kterému budou rodit syny a musí jim stoprocentně vyhovět. Deset je zvoleno k tomu, aby žily v harému a obšťastňovaly více mužů. A ostatní jsou zvoleny jako vychovatelky (to znamená pobýt ve škole po zbytek života). Hlavní hrdinka knihy se nebojí udělat cokoliv, aby byla dokonalá. Dokonale byly stvořeny, ale to, co se sebou udělají, už je na nich… Tato kniha ve mně zanechala zvláštní pocit. První stránky sice byly zmatečné, ale když jsem pochopila pravidla nového dystopického světa, tak jsem se do ní ponořila a musela jí číst, dokud jsem nedočetla poslední slovo poslední věty. Často jsem mívala až husí kůži z toho, co se v knize dělo. Tuto knihu si budu ještě dlouho pamatovat. Líbila se mi, a to hodně, ale jde vůbec u takové knihy říct, že se někomu líbila?
