Do konce roku zbývá už jen pár týdnů. Pro hudební průmysl bývalo tohle období ve znamení zvýšeného chrlení desek, které se daly v předvánočním třeštění výhodně zpeněžit. Něco se z téhle tradice zachovalo dodnes, tudíž se dá předpokládat, že nás v příštích dnech a týdnech čeká ještě nejedna hudební nadílka.

Mezi ty dlouho očekávané patří společná deska Moimira Papalescu s jeho synem Mikolášem. Pod názvem Das Teleskop ji 15. prosince vydává label X Production. Papalescu2, jak si rodinné duo říká, ji nahráli za finanční podpory svých fanoušků – na Hithitu vybrali o 14 tisíc víc, než byla původně stanovená osmdesátitisícová hranice.

Mikolášovi bylo v době nahrávání desky teprve 11 let. Moimir Papalescu (vlastním jménem Miroslav Papež) se ke spolupráci s ním rozhodl poté, co ho slyšel bubnovat a uvědomil si Mikiho potenciál. Mladý Papež hraje na albu Das Teleskop na akustické i elektronické bicí a nejrůznější perkuse. Není to ale tak, že by jen plnil zadání Papeže staršího – použité rytmy pocházejí skutečně z jeho hlavy, stejně jako některé textové nápady.

Hudebně se album Das Teleskop pohybuje v podobném teritoriu, jako dřívější projekty Papeže seniora. Najdete tu kraftwerkovskou elektroniku se silným podílem syntezátorových melodií, electro clash či Skandinávií vonící space disko. Pro svůj podcast, kterým přispěl do naší série, ale Moimir Papalescu zvolil zcela jiný zvukový rámec. Hodinový mix odhaluje vášeň svého autora pro novovlnné a postpunkové kapely přelomu 70. a 80. let. Více níže:

Představ nám blíž svůj podcast! Proč zní zrovna tak, jak zní?

Jsou to dost starý, mnou vysoce oblíbený novovlnný a postpunkový tracky. V mnoha případech už dost zapadaly prachem, přesto jsou ale podle mě stále in. Tak jsem je oprášil a postavil z nich tenhle mix.

Za pár dní vyjde album projektu Papalescu2. Původně mělo jít o pokračování tvého sólového debutu. Jak vznikl nápad přizvat ke spolupráci zrovna svého nezletilého syna?

Jak čas letí, tak se z mýho syna stal šikovnej muzikant. Občas jsem s ním v domácím studiu zapnul mašiny a jamoval. Když jsem pak přemýšlel, že bych druhý album pojmenoval jednodušePapalescu2, rozsvítilo se mi, že bych to moh zkusit právě s Mikim.

Tvé hudební zkušenosti se s těmi dvanáctiletého kluka asi dají jen těžko srovnávat. Byly ve vaší spolupráci momenty, kdy tě Miki překvapil něčím, co by tebe jen tak nenapadlo?

Někdy jde spíš než o zkušenosti právě o bezprostřednost. Těch překvapení bylo několik, třeba když jsme celkem složitou skladbu v dost rychlým tempu (na albu se jmenuje Lights & Cars) dali na první take. Nebo když mi Miki navrhnul, abych při míchání jeho part na závěr zpomalil o polovinu. Skladba Spielzeugträume (Sny hraček) tak dostala úplně jinej rozměr.

Co bude s projektem po vydání desky? Chystáte nějaké koncerty, další nahrávky, nebo je to prozatím uzavřená kapitola?

Chystáme teď v prosinci malej křest v Pardubicích, pro pár pozvanejch kamarádů v Ateliéru MOLO. Album tam pustíme z gramce, popovídáme si s lidma a pokud si bude někdo chtít tu desku odnýst, tak mu ji podepíšem. Příští rok dáme dva koncerty – jeden 29. března v pražským Rock Café a druhej 7. dubna v našem „domovským‟ klubu Žlutý pes. Pak se uvidí.

Co čeká tebe osobně ve zbytku roku a dál do budoucna?

Práce v klubu, kde dělám produkci, je celkem náročná a zabere dost času. K tomu tam buduju nový nahrávací a masteringový studio, který bych rád uved do provozu na jaře 2017. Ale k tvorbě: s výtvarnicí Annou Janovskou budeme příští rok dělat na tak trochu speciálním projektu. Jedná se o dosud nikdy nevydanou poezii tragicky zemřelýho básníka Petra Charouse. Chtěli bychom ji vydat knižně, s ilustracema a hudebním doprovodem.

Jaké české kapely/projekty bys doporučil k poslechu a proč?

Určitě si dejte album skupiny Omnibus. Pod názvem Israels / Rhytmus vyšlo letos na vinylu u vydavatelství Endless Illusion. Jde o archivní nahrávky z let 1980-85. Omnibus je jedna z našich nejstarších elektronickejch kapel – jejich muzika má fakt koule.
Dál, bez ohledu na to, že jsem album produkoval, bych doporučil poslední cédéčko dua Tábor radosti (TR), který nedávno vyšlo u vídeňskýho labelu Klang Fabrik. Obsahuje muziku, která skvěle reflektuje temný stránky lidskýho bytí.
A do třetice je mi blízkej brněnskej producent HRTL, a to svými postupy a synťákovou hudbou, při který zhusta využívá moduláry.

Tracklist:

Neu!: Super (album Neu! 2, 1973)
Section 25: Je veux ton amour (singl Je veux ton amour, 1981)
Pere Ubu: Final Solution (singl Final Solution, 1976)
A Certain Ratio: Shack Up (kompilace The Old And The New, 1985)
Crash Course In Science: Flying Turns (EP Signals From Pier Thirteen, 1981)
Psychedelic Furs: Heartbeat (album Mirror Moves, 1984)
Bauhaus: Passion Of Lovers (album Mask, 1981)
Tuxedomoon: No Tears (EP No Tears, 1978)
Siglo XX: The Art Of War (singl The Art Of War, 1982)
Gang Of Four: Damaged Goods (album Entertainment!, 1979)
Love And Rockets: Ball Of Confusion (singl Ball Of Confusion, 1985)
Department 5: Is Vic There? (singl Is Vic There?, 1980)
Red Zebra: I Can’t Live In A Living Room (singl I Can’t Live In A Living Room, 1980)
Rheingold: Dreiklangsdimensionen (album Rheingold, 1980)

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz