Drogy jsou velice obsáhlé téma samo o sobě. Jeden je nesnáší, druhý zbožňuje. Důvodů, proč brát a nebrat drogy, je asi stejně jako lidí ve frontě na Pandoru, ale ve finále je na každém z nás, zda si zvolí to či ono (třikrát hurá svobodný vůli).

Zdá se mi, že dnešní společnost je mnohem více otevřená k diskuzi o drogách, než tomu bylo dříve. Drogy se braly, berou a patrně brát budou, ale v mladistvých letech našich rodičů a prarodičů bychom se na toto téma rozhodně nebavili tak upřímně a bez obalu, jako je tomu dnes. O drogách jsem toho přečetla už poměrně hodně, ale dnes ráno jsem narazila na zajímavý pojem – Microdosing. Jinými slovy mikrodávkování halucinogenních látek byl pro mě doteď zcela neznámý pojem, avšak po přečtení pár článků se stal zajímavých námětem k zamyšlení (a napsání tohoto článku).

Když se řekne slovo trip, pravděpodobně si hodně z nás představí LSD výlet do barvama zalitýho pokroucenýho světa, kde se prsty mění na párky v rohlíku, zdi se na vás šklebí a vy jste nejspíš tak moc, že jste si ani nevšimli, že se neválíte v trávě na louce, ale na ulici plný lidí. To jsou samozřejmě situace, kdy to s halucinogenním papírkem přeženete. O tom právě mikrodávkování není. Je to vlastně úplný opak. Běžná dávka k vyvolání halucinací se pohybuje okolo 100-200 mikrogramů, u microdosingu je to pouze desetina, tedy 10-20 mikrogramů a při takovémto zanedbatelném množství se žádné z obvyklých účinků nedostaví.

Zdá se vám divné, proč by někdo bral drogy a přitom neočekával žádný znatelný zážitek? Ne tak úplně. James Fadiman, psycholog známý svým důkladným výzkumem psychedelik, v šedesátých letech prováděl pokusy s LSD, které však americké federální úřady v roce 1967 zakázaly. Od té doby se stáhl do ústraní, ale zájem o psychedelické látky mu zůstal a začal se kromě jiného zajímat i o mikrodávkování. Tato metoda je oblíbená lidmi různých profesí, ať už extrémními sportovci či podnikateli v důchodu.

Hlavním důvodem k užívání psychedelik touto cestou je jejich velký užitek v každodenním životě, jak popisují tací, kteří tento „microtrip“ zkusili. Fadiman uvedl, že studuje mikrodávkování od roku 2010. Jelikož byly výzkumy s použitím LSD stále zakázány, situaci vyřešil pomocí sítě dobrovolníků, kteří užívali vlastní dávky LSD a Fadimanovi zásílali záznamy denních dávek a toho, co ten den dělali. Zúčastnění popisovali pozitivní účinky ve formě zlepšené tvořivosti, lepšího soustředění, rychlejších reakcí a větší výkonnosti. V podstatě vás tento způsob užívání má dostat do takového rozpoložení, kdy můžete usínat s pocitem, že jste zažili opravdu dobrý den.

Za mě osobně je to další zajímavý pohled na experimentování s lidskou myslí a jistý přínos tomu upřít nemohu. Postupně jsem ovšem dospěla k názoru, že tyto experimenty jsou přínosné (pokud jsou) pouze v krátkodobém časovém úseku a dlouhodobé užívání látek, které ovlivňují naše vědomí, není zdravý způsob, jakým bychom měli vést náš život. Drogy mohou být sranda, jsou to emoce, je to rozšíření obzorů, jsou pomocníkem v pochopení sama sebe. Je však nezbytné jednat s nimi s respektem a rozumem.

zdroj: magazin-legalizace.cz

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz