Lady Gaga vydala po třech letech nové studiové album, kterým sice ztratí další řadu svých mainstreamu oddaných příšerek, ale za to se posunula směrem k dráze pravé umělkyně.

Už tomu bude skoro deset let, kdy Lady Gaga vlítla na hudební scénu a rovnou si svými prvními dvěma alby přivlastnila popový trůn. Jenže její sláva postupně ubývala až do tak absurdní situace, kdy na turné k poslednímu studiovému albu Artpop, které experimentovalo s elektronikou, neměla nejenže koncerty vyprodané, ale třeba v pražské O2 Aréně jí vítala jen poloprázdná hala.

I tak se ale Stefani Germanotta, jak se zpěvačka civilně jmenuje, nevzdala a nahrála spolu s jazzovou legendou Tony Benettem album jazzových předělávek, za které obržela i cenu Grammy, byla nominovaná na Oscara za píseň Til It Happens To You o znásilňování, pomohla Tomu Fordovy s reklamní kampaní pro jeho loňskou kolekci a za odskočení si na televizní obrazovky v seriálu American Horror Story získala i cenu Emmy.

A už se jen čekalo, s jakým novým hudebním materiálem přijde tentokrát. Objevovali se jména jako Elton John či producentské eso prvních alb Red One, ale nakonec měl hlavní slovo na albu Mark Ronson, autor hitu Uptown Funk, jehož práce je slyšet už při prvních tónech úvodní skladby Diamond Heart, která napovídá, že tentokrát to nebude žádný pop ani nablýskaná elektronika, ale rock a především country.

K tomu si pozval na kytaru hrajícího Joshe Homme z Queens of the Stone Age, zpěváka a textaře Becka nebo Florence Welch, která si ale přichystala největší zklamání alba v podobě songu Hey Girl, od kterého snad všichni čekali výbušný duet prolínajících se hlasů dvou zpívajícíh div, ale místo toho se dostavila jen slowtempová balada, která sice není špatná, ale očekání byla přece jen o něco větší.

Jinak albu nejde skoro nic vytknout. Pořádné vypalovačky jako John Wayne nebo vtipná A-YO se prolínají s pomalejší na kytaře založenou Joanne, dojemnou Million Reasons či asi nejlepší skladbou celého ani ne čtyřicet minut dlouhého alba Sinner’s Prayer, která má atmosféry na rozdávání. Zpěvačka se ale ani nevzdala jazzu v songu Come To Mama, kterou zpívala na podporu Hillary Clinton před americkými volbami.

Deska se kromě Perfect Illusion ani trochu nepřibližuje hitům jako Bad Romance či Poker Face, ale za to nám dává pocit dobře odvedené práce a ukazuje nám Gagu jako umělkyni, která se stejně jako David Bowie nebojí střídat žánry s každým novým albem bez toho, aniž by měla zaděláno na kasovní trhák.

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz