Taky nesnášíte, když si chce v klidu vychutnat svoje vepřo knedlo zelo, ale vedle vás sedí člověk, který místo kečupu používá rybí omáčku, mlaská, mluví s plnou pusou a na závěr si říhne? Říkáte si, ble, hnus, co to má být. Teď si představte, že kdyby nedělal nic z předem zmiňovaných věcí, jedl by jako „normální člověk“, znamenalo by to, že mu vůbec nechutná.
Dále se vžijte do situace, kdy máte těžkou rýmu. Z nosu vám tečou niagarské vodopády. Zrovna si krájíte řízeček, vkládáte si sousto do úst a najednou se potřebujete vysmrkat. Přirozeně sáhnete do kapsy, vytáhnete kus látky a utřete si nos. Víte, co na to řekne Jackie Chan vedle vás? Ble, hnus, co to má být. Tohle si máte dělat někde v koutě, ne u stolu.
Kromě ponožek v sandálech je pro Čechy typická ještě jedna věc. Ateismus. Víte, co má doma každá vietnamská rodinka? Marijánku ve sklepení na mysli nemám. Má doma oltář zasvěcený svým předkům. Vietnamci uznávají konfucianismus a tzv. kult předků, který spočívá v uctívání starších a zesnulých. Ve správný den jsou na správné místo (oltář) umístěny tradiční pokrmy a po obřadu je vše rodinou spořádáno.
Máte už plné zuby každodenních stresů, hluku a vaše tělo a mysl touží po detoxu. Kam zamíříte? Do MHD. Nikdo na nikoho nemluví, každý si hledí svého. Pravděpodobně výsledek komunismu. Změna nastává v okamžiku, kdy do busu nastoupí skupina lidí s kloboučky ověšená fotoaparáty, svým hatlapatla si povídají o bůhvíčem a vám praskají kromě ušních bubínků ještě nervy. Bruce Lee si naopak v MHD musí připadat asi jako na hřbitově.
