Jeden den na výlet do neznámé metropole nestačí. U maďarské metropole na Dunaji, Budapešti, to platí dvojnásobně.
Do Budapešti jsem se vypravila na skok již minulý rok. Jen tak, protože mě vždy lákalo Maďarsko poznávat. Tak proč nezačít rovnou v hlavním městě. Celé to na mě ale udělalo velký dojem, tak jsem si letos měsíc dopředu naplánovala 8 míst, která musím vidět.
První zastávkou měla být místní zoo. Má velmi bohatou historii, je jednou z nejstarších zoologických zahrad ve světě. Měla jsem se tam dopravit metrem. Vlastně nejstarší linkou místního metra M1. Na zastávku s původním vzhledem přijela žlutá vlaková souprava se třemi malými vagony. 16 míst k sezení v každém vagonu. Moc jsem nevěřila, že právě souprava, která má nejlepší léta za sebou, by mě měla dopravit na místo určení. Ale projet se po žluté lince M1 je samo o sobě jistě zážitek. Po hodině procházení mezi zvířaty jsem se ale rozhodla, že se přesunu dál, jinak bych celý den strávila jen tady. (Vstupné pro dospělého 2500 forintů)
Ze zoo to není daleko k Széchenyi gyógyfürdő (Termální lázně Széchenyi), nebo na Hősök tere (Náměstí hrdinů). A právě na Náměstí hrdinů směřovaly mé kroky. Tady je postavený Millenniumi emlékmű (Památník tisíciletí). Tvoří jej 14 soch po jeho obvodu, 36 metrů vysoký sloup, na jehož vrcholu je archanděl Gabriel a u paty má Arpáda, náčelníka 1. staromaďarského kmene, a 6 kmenových knížat. Vyfotit celý památník je ale skoro nemožné, protože náměstí je plné turistů. I tak to stojí za to.
Stojí to za to i proto, že se z náměstí dostanete na budapešťskou Champs Élysées – Andrássy út (Andrássyho třídu). Tato ulice je součástí Světového dědictví UNESCO. Pro milovníky nákupů začíná být tato ulice zajímavá až od zastávky metra (ano, stále toho nejstaršího M1) Oktogon. Po cestě z Náměstí hrdinů tak potkáte několik ambasád, rodných domů různých osobností, muzeí a budovu Státní opery.
Oszágház (budova parlamentu) stojí na břehu Dunaje. Stavba parlamentu byla plně dokončena roku 1904 a dominantu tvoří kopule, která měří 96 metrů. Je to symbolické číslo, protože roku 896 se Maďaři pod vedením Arpáda usadili v Karpatské kotlině. Možné je budovu i navštívit za zhruba 2500 forintů. Ale já byla natolik unavená, že jsem raději došla o několik desítek metrů dál, kde stojí památník věnovaný obětem holokaustu.
Cipők a Duna parton (Boty na Dunaji) slouží jako upomínka hrůzného činu, který zde spáchali nacisté roku 1945. Židé z Budapešti se na tomto místě museli zout a poté byli zastřeleni. Mrtvý tak spadl do vody a jeho tělo plavalo po proudu. Jsou zde jak boty dospělých, tak dětí. Mnoho lidí si tohoto místa ani nevšimne, zvlášť, když se na druhé straně řeky tyčí Halászbástya (Rybářská bašta) nebo Budavári palota (Budínský zámek). Ovšem stojí za to se zde alespoň na pár minut zastavit, protože ta představa, co za hrůzu se tady událo, vás nepustí dál.
