Dvaceti-osmiletý filmař Patrik Křivánek rád cestuje po světě a ze svých návštěv následně dělá videa. Poslední jeho cestou byl před pár dny Írán, o kterém se nám trochu rozpovídal.

Proč sis jako svou další zastávku vybral zrovna Írán?

Hned z několika důvodů. Perská říše – to prostě smrdí historií a nejen tou tisíciletou.
Hollywoodsky surové „Bez dcerky neodejdu“, nebo krev na košilích diplomatů v oscarovém Argu, proti mírumilovným filmům z íránské produkce Božské děti (Bacheha-Ye aseman), či Barva ráje (Rang-e khoda). Takovej rozdíl!
V mediálním prostoru, který mě obklopuje, je prostě hodně nenávisti a například Írán v něm je často prezentován jako „země zla“. Země, která vyvíjí a vyrábí atomové zbraně, se kterými zničí celý svět.

Miluju cestování a musel jsem si udělat vlastní názor!

A co na to říkali tvoji přátelé a rodina?

„To ses zbláznil ne? Ty nevíš, co se teď ve světě děje?! Nevážíš si vlastního života? Jseš jen další sluníčkový dítě! Uříznou ti tam hlavu, nebo jiný údy!“

Musí být komplikované se tam dostat, ještě komplikovanější se tam orientovat a zařídit si nějaký program a lidi, kteří tě budou provázet. Jak se ti to povedlo?

Vízum do Íránu těžké sehnat není, stačí googlit a na internetu je návodů spousta.

Ale co pak ta orientace, když už projdete pasovou kontrolu… Joo, to bylo docela peklo. To jejich písmo. Nevěděl jsem, jestli se čte zprava doleva, obřádek, nebo vzhůru nohama. Písmena mi ani zdánlivě nepřipomínaly písmena naší abecedy. Čísla i písmena často vypadají jako zmutovaní sněhuláci, rozbitý kolečkový křesla, různě divné trojzubce nebo ohlé elektrické stožáry. Pro Evropana to na první pohled nemá žádnou logiku.

Nevěděl jsem, co kolik stojí, jakej bus kam jede. Nevěděl jsem, v kolik mi jede vlak, nebo například při návštěvě tureckého WC, jaká díra do země je pro kluky a jaká pro holky. Tak jsem to často prostě ani neřešil.

Při cestování mi ale naštěstí dost pomáhal kamarád Silvestr, který mi dělal průvodce. Silvestr umí persky a v Íránu byl více než desetkrát. Plán cesty byl tedy hodně na něm, Írán zná více než spousta místních. I díky němu jsme za dva týdny zvládli brutálně velký okruh – 3 500 km.

Která byla první věc, co tě zaujala nebo překvapila po příletu?

Procestoval jsem hodně zemí třetího světa, takže například oproti Indii, kde na mě hned na letišti koukalo několik tisíc turbanů a dejchala chudoba, to bylo úplně něco jinýho. Překvapila mě kultivovanost společnosti. Řád a čistota, kterou jsem z asijských zemí moc neznal. Nikdo se na ulici nepřeřvával, prostě nezvyklý klid.

Popiš prosím čtenářům Írán. Jak na tebe působil?

V mý hlavě vlastně ani neexistuje slovo, které by moje pocity dokázalo jednoslovně vyjádřit. V Íránu jsem prostě zjistil, že  „ochota“ v Evropě je něco jinýho, než ochota v Íránu. Lidi tě již po pár minutách pobytu zastavují na ulici a ptají se tě na názor na jejich zemi.

Každej ti chce s něčím pomoct, v něčem poradit. Každej ti podává ruku a lámanou Angličtinou říká: „Cizinče, vítej v mé zemi.“

Írán na mě působil neuvěřitelně kouzelně, ale přitom vůbec né vlezle. Nejednalo se o falešné severoafrické: „Hi mister, you are my friend and I have a special price only for you my friend.“ Nikdo po mě nic nechtěl. Nikdo mě o nic neprosil. Nikdo nežebral. Každej se usmíval.

Jací tam jsou lidé?

Prostě bomba! … I když buďme trochu korektní, stále se v naší společnosti najdou lidé, kteří by si z téhle odpovědi vytáhli jen to „bomba“.

Lidi v Íránu jsou často vzdělaní, dobromyslní a lidštější než u nás. Spousta lidí je tam lepším člověkem než například já… Ateista a mladej Evropan. V lidskosti se skutečně často mám co přiučit.

Jak je to tam s islámem a dodržováním Koránu?

A jak je to u nás s dodržováním bible? Na to nejde odpovědět. Íránci jsou hluboce věřící, respektují a dodržují nastavená pravidla, která ale určitě nikoho nemučí. Lidé chodí na modlitby, jak mají (přesto jsme ale potkali spousty těch, kteří na modlitby vůbec nechodili). Lidé chodí oblékaní, jak by měli, zvláště pak ženy – oproti jiným zemím si ale nezakrývají obličeje, což je ale díky jejich půvabu jedině plus.

Jsou tam povolený i další náboženstí?

Věděl jsi, že v Íránu si dokonce můžeš vybrat víru? V Íránu jsou státem určená náboženství, které se tak dají vyznávat. Obecně je pak Írán ale ortodoxně muslimskou zemí. Ortodoxně ovšem skutečně neznamená, že tě někdo za víru ukamenuje.

Jako ateista jsem přespával například i v mešitě, kde jsem byl zdarma dokonce občerstven ovocem a čajem. Drsný co? Jak to, že mi neuřízli hlavu?

Nastala nějaká dramatická či nebezpečná situace, při které ses i bál?

Ano, nastala, ale jen naší zálibou v adrenalinových výpravách. Vydali jsme se na trek do hor, které nejsou dobře zmapovány a zabloudili jsme tak skoro na celý den. Naše hloupost, ale byla to sranda. Skalní masivy i vodopády jsme překonávali bez jištění. Bylo mokro a zima. Úúú, docela se mi stejská…

Už máš rozmyšleno, kam bys chtěl jet příště?

Ulítávám na zemích třetího světa, proto moje další výprava bude určitě do některé ze zemí, jako je Vietnam nebo Etiopie. V plánu pak mám postupně celý svět. Nebojím se lidí a vím, že když se dodržují určitá pravidla, cestovat se dá bezpečně kamkoliv.

Chtěl bys něco vzkázat našim čenářům?

Írán je úplně jinou zemí, než jakou je prezentován v našich médiích. Postupně se víc a víc otevírá západu. Chtěl bych také poděkovat všem lidem, kteří to dočetli až sem. Zároveň prosím, abyste někdy zahodili komfort a pro poznání vyrazili někam dál. Někam, kde místní skutečně ocení to, že tam jste, protože pro ně můžete představovat zdroj obživy. Alespoň jednou v životě se tak prosím vykašlete na to se jen tak vyvalit na pláži a pronudit se tam až do konce all-inclusive pobytu.

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz