V úterý 25. dubna vystoupilo v pražském klubu Roxy rakouské elektronické duo HVOB, které se do hlavního města vrátilo po jeden a půl roční pauze, kdy koncertovali v Paláci Akropolis.

HVOB, zkratka pro Her Voice Over Boys poukazující na nedostatek ženských producentek v oblasti elektronické hudby, je rakouská hudební dvojice pohybující se především na poli minimal dubu a elektropopu. Letos na jaře vydali své třetí studiové album, jež nese název Silk, se kterým jim pomáhal Winston Marshall z Mumford and Sons, a na němž ještě více zkoumají svou popovější, melodičtější polohu.

Za těch osmnáct měsíců, kdy naposledy vystupovali u nás, se toho poměrně dost změnilo. Nejenže se HVOB vydali do vod trochu jiného žánru a lehce se odklonili od svého poměrně ikonického zvuku, ale změnili i vydavatele. Z labelu Stil von Talent přesedlali do stáje Tragen Records. Jaká změna ale byla nejpalčivější, troufla bych si říct, že posluchačská obec se nejméně zdvojnásobila, čemuž napovídala i poměrně dlouhá fronta, jež se začla před osmou v Dlouhé formovat. Když kolem půl desáte po dlouhém čekání konečně vystoupila na podium trojice (!), na živo hrají i s bubeníkem, klub byl narvaný k prasknutí, leckomu by se udělalo mdlo (nám téměř také).

Set byl rozdělený na jakési tři pomyslné – nerovnoměrné části. V první půli trojhlavé osazenstvo zahrálo především průřez svými dvěma předchozími alby – eponymním debutovým kouskem a předchozím počinem Trialog. Po ní se k „původnímu uskupení“ na podiu připojil i Winston Marshall, známý především jako kytarista z Mumford and Sons. V tu chvíli koncert nabral úplně jiné tempo a notně zpomalil, což bylo lehce na škodu. Publikum už nebylo ochotno a schopno si zvyknout na změnu, a tak si vychutnat jemné, téměř baladické duety z nové desky. Naštěstí však ještě následovala závěrečná dvaceminutovka, ve které koncert znovu našel svůj ztracený dech, především díky prodloužené verzi hitu Azrael. Po vizuální stránce se HVOB drželi stylu, který se nemění ani ve videoklipech. Navíc celou Roxy zahalili do oblaku kouř, z nějž Anna Müller se svým éterickým hlasem vystupovala jako pomyslná elektronická nymfa.

Měla jsem to štěstí, že jsem zažila i předchozí koncert před rokem a půl v Akropoli, kdy se ještě nesla pouhá šuškanda o skvělém duu, jež všichni prošvihli na Colours of Ostrava kvůli Kasabian. Tato šuškanda nakonec také ale sál vyprodala. Večer měl naprosto neopakovatelnou atmosféru, kterou se bohužel již, především kvůli lehce protažené střední části, nepodařilo plně zopakovat.  Změna prostoru ale HVOB rozhodně prospěla, protože zvukaři z Roxy opět předvedli skvělou práci.

I přes lehce pomalou půl hodinku, jež vytvořila drobnou mezeru v jinak skvělém koncertě, mohu opět potvrdit, že HVOB naživo jsou zkrátka zážitek. Jedinečný a výjimečný.

foto:
Anja Hendrichová

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz