Mgr. Jiří F. Potužník je generálním komisařem českého pavilonu na světové výstavě EXPO 2015 v italském Miláně. Kromě tradičních otázek jsme ho vyzpovídali i z témat běžného života, které však s největší výstavou všech dob úzce souvisí.

Co nabízejí expozice českého pavilonu?

Já tvrdím, že máme jednu organickou expozici, která má tři zastavení. Návštěvník začíná už dole v brouzdališti a končí až nahoře na střeše. Všechno má organický tvar. Ta zastavení znamenají v podstatě toto: První zastavení je vizitka České republiky. To je ten les, to je společné nám všem, je to trvalá expozice. U druhého zastavení už se trošičku zužujeme, jsou to jednotlivé regiony. Prezentovat se zde mohou všechny, ale jen šest z nich našlo odvahu to tady udělat samostatně. A to třetí zastavení je právě ona česká laboratoř. Představujeme tady patenty a inovace českých vědců, které jsou na úrovni světové špičky. Jsou zde nanotechnologie, které dokáží čistit vodu bez využití energií. Máme tu rozluštěné genetické kódy banánovníku a pšenice, které čeští vědci rozluštili jako první, a které by mohli usnadnit pěstování těchto plodin v nehostinných podmínkách a eliminovat tak hladomor. Máme tady vakcíny společnosti Bioveta, které jsou šetrnější, ale efektivnější než antibiotika, jelikož neznehodnocují ani maso ani mléko. Máme tady exponát ústavu organické chemie a biochemie, který symbolizuje právě novou edici léků proti obezitě a proti chorobám, které jsou způsobovány nezdravým způsobem života. Dále zde máme projekt ZOO Praha, který je zaměřen na ochranu živočišných druhů, které jsou ohroženy proto, že jsou loveny nejen domorodým obyvatelstvem. Zoo Praha bojuje o to, aby podobně jako Koně Převalského, které vrátili do přírody, měli šanci na přežití. Dalším unikátem je světový prototyp, od studentů ČVÚT vyvinutý ve spolupráci s firmou Regulus, který kombinuje fotovoltajiku a fototermiku. Laicky tím pádem potřebujete daleko menší plochu a nemusíte stavět, jak já říkám „ solární hnusy“ kolem krásných českých lesů. Jednoduše to můžete postavit pod střechou toho, či onoho domu a je to daleko efektivnější co se prostoru týče, než zabírání zemědělské půdy

Myslíte, že má česká republika šanci uspět s tím co přináší na Expo 2015 v konkurenci o tolik větších a ekonomicky vyspělejších národů?

Já si myslím, že Češi jsou hrdý národ. Myslím si, že máme historický potencionál díky tomu, že se u nás vždy potkávaly takové ty tři vlivy. Tím myslím jižní, západní a východní, díky čemuž dokážeme nasávat inspiraci a také ji tomu světu vracet. My nemůžeme čelit větším zemím v množství třeba nerostných surovin a je nesmysl, abychom se o to snažili. Určitě se můžeme zviditelňovat trapností některých politiků a dalšími věcmi, ale tudy asi cesta dlouhodobě nevede. Česká věda, je to co republiku podrží a vždy se o ní bude mluvit s uznáním. Máme obrovské výsledky na poli submolekulárního výzkumu, botaniky, farmacie nebo chemie, která je u nás výsostná. Takže ano, myslím si, že jsme schopni obstát více než dobře.

Co má vyjadřovat socha koně v expozici uměleckých děl?

To je bioveta, je to v podstatě nekonečné zvíře. Ze správného úhlu, by měla navozovat pocit, že ta silueta ptáka, koně a psa v podstatě nikdy nekončí. Je to nekonečný příběh zvířat, která bychom měli nějakým způsobem respektovat a nezotročovat. Útok na citlivý přístup, impulz k starání se o ně, impulz k tomu necpat je do klecí a dopovat antibiotiky, ale dát jim prostor a starat se o ně jako o děti.

A Vám je blízká problematika zvířat, kožešinových farem?

Já myslím, že každému. Ovšem to, že je lidstvo v zajetí jepičího života, ústí v civilizační problém. Ve stínu svých každodenních starostí lidé zapomínají přemýšlet o hlubších kontextech, kdy si ne vždy uvědomují, co předcházelo a co bude následovat. Například když si pořídí ten či onen produkt, ten či onen farmaceutický přípravek, tak si neuvědomují tím, co předcházelo jeho výrobě a co znamená jeho koupě. (pozn. redaktorů- „ Z naší zkušenosti to právě tak, že obrovské procento lidí si nevidí ani na špičku vlastního nosu.“)- Ono to jinak nepůjde. Ještě před pěti lety v Číně pojem ekologie byl pojmem téměř neznámým. Dnes je to úplně jinak. Takže lidstvo si uvědomuje, že je s něčím konfrontováno. Těm chytrým to dojde dřív, než dojde na lámání chleba a těm ostatním až, když se ten chleba lámat bude. Ale bez ohledu na životní prostředí nebude nikdy nic fungovat.

Přijdete mi jako velmi inovativní člověk. Jak vnímáte v rámci Prahy rozpor mezi starou architekturou a tou novou? Nepřijde Vám, že se to tam hodně tluče?

V prvé řadě každé město musí žít. Pokud jde o snahu dostat město na úroveň téměř skanzenu, tak je to krásné. Jakýkoli modernistický zásah by měl být předmětem veřejné debaty a současně tedy i odborné. Fakulta architektury realizovala už několikrát výstavu, jak by Praha vypadala, kdyby… a bylo to zaměřené na nerealizované projekty velkých českých architektů první republiky, kteří měli velmi divoké nápady, pokud jde o přestavbu Staromáku, pokud jde o probourání Letenské pláně. Kdyby se toto stalo, tak to centrum Prahy je patrně plné mrakodrapů, moderních staveb atd. Třeba by to taky nebylo špatné. Ale v okamžiku, kdy pracujeme s tím velmi zachovalým historickým centrem, tou scenérií a řídíme se spíš onou definicí zachovalého historického modelu, pak je to v pořádku, čili s novými stavbami opatrně. Ovšem nemá smysl nechávat domy mrtvé. V Praze i v jiných městech je několik čtvrtí, ve kterých jsou budovy, do kterých se prakticky nesmí vrtnout a ty domy tím jen trpí. Majitelé je nakonec nechají zavřené, nechají je nakonec párkrát prolít deštěm otevřenou střechou a usilují o demolici, protože jejich údržba pro ně nemá žádný význam.

Co bylo pro Vás na celé přípravě nejobtížnější?

Rozhodně financování. Protože my jsme tu účast podmínili vstupem soukromého sektoru a po určitých rozpočtových škrtech jsme dostali fakturu. Upsali jsme se závazku sehnat alespoň 50 000 000 účetních zdrojů. A to se podařilo. Naštěstí jsou firmy osvícené natolik, že když už se k té účasti upíší, tak tady nechtějí mít logo na pavilonu ve dvoumetrové velikosti. Všechny ty exponáty mají své investory a některé z nich stojí třeba 3 000 000 a ty ze svého rozpočtu odmázli. To je ta národní hrdost.

Jaký pavilon na Expo Vás osobně nejvíce zaujal?

Já jsem zatím pořád tady, viděl jsem zatím jen slovenský, rakouský a kazašský. Pokud jde o architekturu, tak už teď je mi jasné, že se chci pomazlit s britským pavilonem, s japonským pavilonem, že jsem tradičně zvědavý na to, co bude mít izraelský pavilon, ale kromě toho britského tady není nic, co bych už v nějaké formě neviděl. Takže jsem takový rozpačitý i z těch napodobenin různých pagod, nebo vísky, nebo nějaké staré chatrče…to je prostě ta cesta, kterou já nevnímám jako cestu pro světovou výstavu 21. století. Vadí mi takový ten severokorejský duch, taková ta utaženost. Koridory, dohled, umělé artefakty, nápisy nešahat a nedýchat. Naši architekti, s kterými jsme to procházeli před měsícem, tak se dokonce vyslovili s názorem, že jednotlivé některé pavilony, odrážejí mentalitu toho národa.

Co si myslíte, že je největším lákadlem českého pavilonu?

Heydal a to je ten punk. Prostě tady není nikdo, kdo by měl obří sochu autoptáka před pavilonem a to je ono. Není nikdo, kdo by si to nefotil, ale kolem máte volnou zónu, kde si můžete vzít polštářek, můžete se brouzdat, dát si pivo, pohovořit s přáteli či s kýmkoliv jiným a kochat se pompézní atmosférou EXPO 2015.

Celý rozhovor naleznete na stránkách umělecké agentury Menardy Art Production: https://www.facebook.com/MenardyArtProduction!

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz