Nechtěl jsem být super a hrdina také nejsem. Když ale zjistíte, že váš největší nepřítel jde po vaší holce, tak přišel čas být zas*anej superhrdina! Tak nějak zní ikonická hláška, kterou jsme si mohli poslechnout už v prvním traileru, a která celý film nečekaně velice krásně vystihuje. Deadpool, dlouho očekávaná akční pecka natočená dle stejnojmenné komiksové předlohy, dorazila do České republiky 11. února se sloganem: Je tak cool, že každej vool skončí vejpool. Co je na tom ale pravdy si teď v několika následujících řádcích ujasníme. Bez zásadních spoilerů.
Hned ze začátku musím říci, že co bylo nekompromisně cool, byla reklamní kampaň. Tucet trailerů plný úchvatných zpomalených záběrů, vtipů a skrytých narážek, doplněno vánočními spoty a thug lifovskou melodií, se do světa dosal rychleji než cokoli jiného. Pokud jste tedy poslední rok nepřežívali někde na pustém ostrově, šance, že byste o něm neslyšeli, je celkem mizivá. S nadsázkou bych skoro řekl, že z celkového rozpočtu 50 mil. dolarů, byla více než polovina použita právě v tomto sektoru. Což ale nevím, jestli bylo úplně správně. Oproti nabušeným trailerům byl film samotný, kvůli spoustě předem odhaleným scénám, poněkud chudý a většinu tak tvořily známé a jednoduše předpokládatelné záběry. Na co jsem ale celý film netrpělivě čekal, jako na Traitora ve Star Wars, byla zmiňovaná hudba, která se zde sice v jedné chvíli objeví, ale je neustále přerušována klišovitými vtípky a vůbec tak nezrcadlí prvotní hype.
Dalším tahákem byla nakrátko ostříhaná tichá slečna v černém kabátu. Jediné, co jsem zde ale dostal, byly dlouhé, ostré pohledy, jedna působivá změna oblečení a nesmím zapomenout na dva krásné úsměvy. Tím bohužel končíme. To samé by se dalo říct o “kovovousovi”, kterým byla doprovázena.
Abych tedy na rozdíl od filmu postupoval popořadě, Deadpool má retrospektivní charakter postupující v pořadí B, A, C. Úvodní prostředí tvoří asi nejznámější scénka s přestřelkou na Vancouverské dálnici, proložená hnědými kalhotami a lidským kebabem. Dle mého názoru by se nic nestalo, kdyby film postupoval chronologicky a nesnažil se (pravděpodobně) získat si diváky tou nejlepší částí hned na startu. Přirovnal bych to k diskuzi, kde jedna ze stran použila nejsilnější argument hned na startu a pak už se jen motala ve slabších.
Tady navazujeme částí A, popisující Wadeovu (Deadpoolovu) minulost, která v průběhu postupně přechází do známé současnosti. Nezbytnou součástí zde byla jeho “best girl”, kterou jsme zmiňovali na začátku. Jejich vztah? Až na nepochopitelný přechod z tvrdého prostředí, nadávek a zabíjení k něžným hláškám a žádosti o ruku, by se dalo říct, že to bylo lepší love story než… No víte, jak se to říká. Přesně tak, jak se to objevovalo na Facebooku ve spojitosti s datem vydání – sv. Valentýnem.
Nevesele navazujeme zjištěním přítomnosti rakoviny, pozvánkou na “magické léčení”, které mimochodem ve spojení s “nadpřirozenými schopnostmi” zní velice podezřele, a ve finále i přistoupení. Musím přiznat, že místo, kde se tato část odehrávala, působilo opravdu psychopaticky a i divákovi, který se do děje nijak nezapojoval, dávala pocit bezmoci a zmatenosti. Temnou atmosféru ale zase rušily tentokrát (uznávám) opravdu vtipné hlášky. To samé platí i pro samotnou přeměnu na nesmrtelného ninju a útěk.
Prolétáváme sérií vražd, které přichází s urputným hledáním hlavního nepřítele Ajaxe, prokládané záběry z provizorního domova a přípravou na finální zápas. Zde se nedá nic vytknout, mohu zase jen povznést komičnost i v případech, kde byste to rozhodně nečekali. Ač víceméně kritizuji, přiznám se, že v momentě, kdy se Wade začal bavit se svojí spolubydlící Al o švédském nábytku z nejmenované žlutomodré firmy, válel jsem se na zemi smíchy.
A končíme u závěrečného souboje, který připomíná spíš nějaký mezi-level, než plnohodnotný fight, jak to známe z klasických filmů. Rychle začínáme, rychle končíme.
Abych to tedy srozumitelně shrnul, Deadpool, už jen díky 90% hodnocení na českých i světových webech, rozhodně není propadák, zato štítek “vulgární” bych mu samozřejmě připíchl. Na tom ale není nic špatného, to k němu, jako k zaběhlé, šílené, komiksové postavě, prostě patří. Stejně tak, jako tuny vtipných i nevtipných forků. Snímek, jak už sám prezentuje, opravdu není jako ostatní Marvelovské pecky. Jestli tedy půjdete do kina natěšení na další kousek z plakátu “Marvel+DC 2015-2019”, budete lehce zklamáni, protože se bude blížit spíš nějaké ujeté akci (možná) s kapkou superhrdinství, než očekávanému kousku oblíbené mozaiky. Určitě vás ale nechci odrazovat od jeho zhlédnutí. Přece jen, jak už to někdo poznamenal na Facebooku: “Deadpool je tak dobrý, že na něj chodí lidi, aniž by vůbec věděli, kdo to je!” Já osobně jsem ale měl problém jen s třemi věcmi. 1) Bylo to prázdné. V trailerech nám toho bylo ukázáno tolik, že by stačilo je jen správně poskládat a dvoustovku za kino jste si mohli nechat na lasagne. 2) Trailery neodpovídaly charakteru finálního snímku. Byly svižné a za běhu epické melodie ukazovaly zásadní momenty. Ve filmu jako takovém přibylo mnohem víc otravných hlášek a momentů, které se zbytečně táhly, ale i těch, kterým bychom možná mohli věnovat trochu více času. Plus, až na výjimky, absence vkusné hudby. 3) Vtípky/osobnost Deadpoola. Wade rozhodně nepatří k mým oblíbencům, přesto jsem mu jako správný marvelák šanci dal. To ale jen abych se ve svých názorech utvrdil. Ani do psychopatického prostředí, ani do dojemné scénky totiž žádné vtipy rozhodně nepatří. O to větší obdiv režisérům, kteří celek dokázali poskládat tak, aby to vypadalo, že by se tak Deadpool v jednotlivých momentech opravdu zachoval, a ne tak, že: “Deadpool je vtipnej, tak každejch 6 minut řekne nějakou kravinu.”
Za mě, s přihlédnutím ke všemu zmíněnému, 60 %. A ještě jsem se vůbec nezmínil o spoustě odkazů, které ve filmu můžeme najít! Ale… to už si zaslouží vlastní článek.
ilustrace:
Veronika Petukhova
zdroje:
imdb.com
csfd.com
20th Century Fox
