O nebezpečí anorexie či bulimie byly napsány tisíce řádků. Mladé dívky často pod tlakem médií propadají představě, že nejsou dostatečně přitažlivé a štíhlé na to, aby je někdo měl rád. Nízké sebevědomí v kombinaci s dalšími psychickými problémy jsou spouštěči zdraví ohrožujících poruch příjmu potravy. I přes to, že je mnoho lidí považuje za spíše ženský problém, mohou se týkat i mužů či chlapů. Ani ti totiž nejsou tlaku okolí ušetřeni. Perfektně vyrýsovaná těla herců či modelů na ně útočí z televize nebo z regálů s časopisy. Spolu s rozmachem sociálních sítí se tento tlak ještě zvýšil. Aby se mladí muži vyrovnali svým idolům, utrácejí tisíce a kupují drahá předplatná v posilovnách. A i když se vyhnou užívání nezdravých steroidů, stále na ně číhá jedno nebezpečí – bigorexie.

O této psychické poruše se poprvé začalo mluvit v devadesátých letech. Bigorexie, které se také někdy říká muskulární dysmorfie či Adonisův komplex, byla nejprve považována za protiklad anorexie. Nemocní bigorexií trpí totiž pocitem, že jejich muskulatura není dostatečně velká. Přetěžují tak svá těla hodinami v posilovně v honbě za nedosažitelným ideálem. Jako psychická porucha byla bigorexie uznána Americkou psychiatrickou asociací v roce 2013. O narůstajícím zájmu o toto téma vypovídá i počet lékařských studií, který se letos zdvojnásobil. Tímto onemocněním jsou nejčastěji ohroženi muži mezi 18 a 20 lety. Mezi homosexuály je pak riziko této poruchy ještě vyšší. Gay subkultura totiž od nepaměti adorovala sošná mužská těla. Spolu s nástupem Grindru a dalších online seznamek se tlak na bezchybný six-pack ještě zvýšil. Svalnatá torza bez obličejů se stala mezi gayi hledajícími partnera či krátkodobé známosti běžnou normou.

Jen ve Velké Británií odborníci odhadují, že více než deset procent pravidelných návštěvníků posiloven může trpět bigorexií. „Existují tisíce mladých mužů, kteří chorobně řeší svoji postavu a vzhled,“ říká doktor Wilson v rozhovoru pro britský Independent. „To často pramení z jejich nízkého sebevědomí či vnitřních úzkostí. Mnoho z nich až přehnaně řeší to, jak je vnímá jejich okolí. Mohou tak propadat do depresí a zažívat pocity beznaděje, které někdy vedou až k sebevraždě,“ uzavírá odborník. Mezi snadno rozpoznatelné příznaky bigorexie patří nadměrné posilování, které nemocný řadí nad všechny svoje ostatní zájmy. Trpí tak nejen jeho zaměstnání, koníčky, ale i rodina nebo přátelé. Pokrok při cvičení pak bigorektici zkoumají dlouhé hodiny v zrcadle či sdílejí svá odhalená těla na sociálních sítích. Bohužel však ani obdiv ostatních je neodradí od neustálé dřiny v posilovně. Právě naopak, lajky a pochvalné komentáře je motivují k dalšímu cvičení. To bývá ale často podpořeno anabolickými steroidy či dalšími substancemi, které mohou nenávratně poškodit lidské zdraví. Mezi další zdravotní rizika patří i nadměrná zátěž celého organismu. Zejména klouby při časté zátěži trpí, docházet může i k únavovým zlomeninám či poškozením svalů.

Příčin bigorexie může být více. Kromě zmíněného tlaku okolí či médií, která prezentují nedosažitelný ideál krásy, to mohou být i genetické faktory. Ty způsobují chemickou nerovnováhu v mozku, která může vyústit v nikdy nekončící nespokojenost s vlastní postavou. Mezi další příčiny patří i negativní zážitky z dětství. U dětí, které byly šikanovány například kvůli své postavě nebo váze, se může v dospívání projevit i bigorexie. Jedním z nejčastějších spouštěčů je však podle odborníků to, že se muži snaží naplnit svou roli ve společnosti. Ideální muž by totiž měl být svalnatý s širokými rameny, štíhlým pasem a břichem bez jediného tukového záhybu. Ne pro všechny je však tento ideál dosažitelný. Z toho pak pramení časté frustrace a deprese nemocných.

„I když moje tělo bylo samý sval, cítil jsem se nejhůře ve svém životě,“ líčí v rozhovoru jeden z bigorektiků, jemuž se nemoc podařilo překonat. „Byl jsem ztracený, nezdravý a nešťastný z toho, jak vypadám. Paradoxně proto, že jsem si myslel, že jsem příliš hubený a měl bych nabrat ještě více svalové hmoty. Moje jídelní návyky se mezitím úplně vymkly z rukou. Jedl jsem jen ty potraviny, po kterých zaručeně přibývaly svaly. Hodiny jsem stál bez trička u zrcadla a pozoroval svoje tělo. Jednoho dne jsem si během těchto svých rituálů řekl, že je se mnou něco špatně a měl bych to změnit,“ říká. Rozhodl se nadměrné cvičení omezit a přesedlal na zdravější životní styl a vyváženou stravu.

Jaké jsou ale další cesty, jak zatočit s bigorexií? Jako účinná se ukázala kognitivně-behaviorální terapie, díky které mohou lidé s pomocí psychologů odbourat nadměrné cvičení ničící jejich zdraví. Bigorektikům bývají často předepisována i antidepresiva či další léky, které upravují hladinu serotoninu v mozku. Nejlepší prevencí je ale boj s nerealistickým zobrazováním lidského těla v médiích. To je však prakticky nemožné. Pokud budeme stále oslavovat svalnaté akční hrdiny či počítačově upravovaná těla modelů, bude lidí s poruchami příjmu potravy a negativním vztahem k vlastnímu tělu stále přibývat.

Další informace a články na téma psychických chorob a jejich léčby najdete na patalie.cz, kde máte také možnost si zdarma stáhnout příručky „Kapesní průvodce psychickými poruchami“, „Jak si udržet zdravý rozum“, nebo „Jak se zbavit traumat“ a další.

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz