Obloha

věnováno B.F., mé blankytné obloze 

Spatřil jsem oblohu, dost toho věděla,
truchlil jsem pro ní, když se zatáhla.

Spatřil jsem oblohu, trochu mi věřila,
když jsem jí vylil duši, tolik se změnila.

Ať už tu byla pro mne, nebo já pro ní,
stačilo zaplakat a byli jsme zase volní.

Volní jak kapičky, spadali jsme na zem,
a až přijde noc, společně umřeme mrazem.

Prosím tě, pomodli se za nás,
přišel čas, táhnu s ní dál ,
přišel čas, odchází s větrem, 
teče jako řeka a já jedu metrem.

Na na na, ta hříšná obloha,
na na na, stvořená pro slova…

Obloha. Foto: Anett Jodar
Obloha. Foto: Anett Jodar

Spatřil jsem oblohu, měnila polohu,
řídila dostavník někam za Prahu.

Měla kruch na tváři a pouštěla duhu,
vzal jsem propisku a napsal jsem bohům.

Za co mě trestáte? Vy umělci naděje,
v jejím prostředí každý se poměje.

Vyšplhám na vrchol, lehnu si do ní,
pošeptám ji líbezně, a pak skončím.

Prosím tě, pomodli se za nás,
přišel čas, táhneme naráz,
přišel čas, padáme na hlavu,
a pro samej mrak už nevidíme oblohu!

Na na na, ta má bohéma,
na na na …
je opilá.

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz