Po několika letech mimo dosah reflektorů vydala Adele 20. listopadu svoje dlouho očekávané album 25. Abychom ale pochopili nově vydané album, musíme si projít, co všechno mu předcházelo.

Adele svého prvního úspěchu dosáhla už se svým debutovým albem19“, které v sobě skrývá klenoty jako Hometown Glory, Chasing Pavements nebo Make You Feel My Love. Světu se tak představila citově slabá dívka z anglického předměstí se zlatem v hrdle. Dalo by se říct “taková holka od vedle“.

Její vztah se ale rozpadl, z čehož se dostala do depresí, které zapíjela alkoholem, ale hlavně z jejích emocí vznikla nejprodávanější deska od konce milénia, které se prodalo už přes 30 miliónů kopií. Album nazvané “21“ sice nepřineslo nic nového, ale dokázalo rozbrečet celý svět. Hity jako Rolling In The Deep nebo Someone Like You jsou už dneska klasiky svého žánru.

Kdo by čekal, že se bude snažit využít své slávy na maximum, tak musel být překvapen. Adele se vdala, porodila syna Angela a před tím, než se stáhla úplně do ústraní, tak nazpívala song Skyfall ke stejnojmenné bondovce, za který dostala zaslouženě Oscara.
Od té doby jsme o Adele v podstatě neslyšeli, dokud před pár týdny nezveřejnila první vlaštovku Hello z nové desky. Singl se v podstatě okamžitě stal globálním hitem a minulý týden se do oběhu dostalo i celé album, kterého se jen za první dva dny prodalo přes dva milióny kopií. Obrovské číslo na dnešní dobu.
Jaké je ale samotné album? Bohužel průměrné. Po velkém očekávání, které vydání předcházelo, přišla chladná sprcha. Adele na albu ničím nepřekvapuje.

Úvodní Hello je perfektní balada, která skvěle otvírá album se slovy “Hello, it’s me…“, jejíž síla tkví hlavně v minimalistických slokách založených primárně na klavíru.
Hned druhá skladba Send My Love (To Your New Lover) experimentuje s prvky reggae, které překvapivě Adele sluší. Song věnuje svému expříteli, který se díky albu “21“ stal jedním z nejnenáviděnějších mužů planety. Bohužel to je ale jediný rychlý song, kterého se na albu dočkáme. Zbytek je už jen jedna balada vedle druhé, které se zdají zdánlivě podobné a dalo by se říct, že i trochu nudné.
Ve skladbě When We Were Young se Adele snaží na svůj život koukat z dvacet let vzdálené budoucnosti, v River Lea se nostalgicky zamýšlí nad svým dětstvím a erotickým dusnem nabitá I Miss You připomíná dráždivost Beyonce, ale nekopíruje ji. Tím bohužel počet těch opravdu zajímavých skladeb skončil.

Nedá se říct, že by byl zbytek skladeb špatný. To vůbec. Každá balada vyšperkovaná úžasným hlasem, který Adele má, je na albu hezká, ale už nepřináší žádné hmatatelné emoce, které jsme mohly slyšet na předchozích albech. Nepřináší nic nového a více k “dokonalosti“ dotažené popové aranžmá jim nepomáhá.

Adele mohla nejen pohnout s hitparádami, ale se svým získaným renomé by dokázala vyšlapat cestu novým stylům, vkusným experimentům, nebo prostě jen zrychlit na tempu, jelikož album takhle zní ještě nešťastněji než její předchůdce.

Na její obhajobu je ale třeba říci, že sama zpěvačka přiznala, že měla umělecký blok. Zahodila skoro už hotové album o mateřství, protože jí přišlo nudné. Nevěděla kudy kam. Nakonec se jí ale povedlo dát dohromady jedenáct songů, ve kterých zpívá jak o svém synovi, ztracené lásce, tak i o manželovi a očividně si své nové album zamilovala.

Album 25 není špatná deska, ale hype, který je kolem ní vytvořený, je nezasloužený a deska tak zůstává ve stínu svého předchůdce.

Přihlaste se k odběru novinek!

Zanechat komentář

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
wpDiscuz